Stéphane Mallarmé byl francouzský básník, představitel symbolismu.
Stéphane Mallarmé se narodil v úřednické rodině. Po studiích působil jako středoškolský profesor angličtiny, pracoval i jako novinář. Celý život zasvětil úvahám o poezii. V...
Životopis
Stéphane Mallarmé byl francouzský básník, představitel symbolismu.
Stéphane Mallarmé se narodil v úřednické rodině. Po studiích působil jako středoškolský profesor angličtiny, pracoval i jako novinář. Celý život zasvětil úvahám o poezii. V jeho bytě byla pořádána pravidelná setkání spisovatelů, na nichž se debatovalo o zásadách symbolismu.
V roce 1896 byl zvolen „knížetem básníků“, jako Verlainův pokračovatel.
Stéphane Mallarmé byl na počátku své básnické tvorby ovlivněn romantismem, poté dílem Ch. Baudelaira a E. A. Poea. Dokonce přeložil celé Poeovo básnické dílo. Postupně přešel k vlastní básnické filozofii. Řečí symbolů a hudebnosti verše chtěl dosáhnout „čisté poezie“, vyhrazené pouze zasvěceným.
Jeho básně vycházely většinou časopisecky, knižně byly vydány až později.
K autorovu nepříliš rozsáhlému dílu patří sbírky:
Herodias – 1871
Album veršů v próze – 1887
Posmrtně vydané skladby:
Vrh kostek nikdy nezruší náhodu – 1914
Básně – 1899
Faunovo odpoledne – 1876. Ústřední básnická skladba , báseň o 110 verších. Je to lyricko – reflexivní monolog fauna, který přemítá o tom, jestli sen o dvou nymfách byl snem nebo skutečností. Dále rozvíjí smyslové počitky milostného okouzlení. Báseň byla inspirací pro C. Debussyho k symfonické skladbě – Preludium k Faunovu odpoledni.
Bloudění – 1897, sbírka úvah o poezii.
Stéphane Mallarmé se narodil v úřednické rodině. Po studiích působil jako středoškolský profesor angličtiny, pracoval i jako novinář. Celý život zasvětil úvahám o poezii. V jeho bytě byla pořádána pravidelná setkání spisovatelů, na nichž se debatovalo o zásadách symbolismu.
V roce 1896 byl zvolen „knížetem básníků“, jako Verlainův pokračovatel.
Dílo Stéphanea Mallarmého:
Stéphane Mallarmé byl na počátku své básnické tvorby ovlivněn romantismem, poté dílem Ch. Baudelaira a E. A. Poea. Dokonce přeložil celé Poeovo básnické dílo. Postupně přešel k vlastní básnické filozofii. Řečí symbolů a hudebnosti verše chtěl dosáhnout „čisté poezie“, vyhrazené pouze zasvěceným.
Jeho básně vycházely většinou časopisecky, knižně byly vydány až později.
K autorovu nepříliš rozsáhlému dílu patří sbírky:
Herodias – 1871
Album veršů v próze – 1887
Posmrtně vydané skladby:
Vrh kostek nikdy nezruší náhodu – 1914
Básně – 1899
Faunovo odpoledne – 1876. Ústřední básnická skladba , báseň o 110 verších. Je to lyricko – reflexivní monolog fauna, který přemítá o tom, jestli sen o dvou nymfách byl snem nebo skutečností. Dále rozvíjí smyslové počitky milostného okouzlení. Báseň byla inspirací pro C. Debussyho k symfonické skladbě – Preludium k Faunovu odpoledni.
Bloudění – 1897, sbírka úvah o poezii.