Sully Prudhomme, vlastním jménem René-François-Armand Prudhomme, byl francouzský básník, představitel francouzské parnasistní školy.

Sully Prudhomme pocházel z rodiny kupce. Otec zemřel, když Sully Prudhomme měl dva roky, proto vyrůstal u strýce, kam se matka přestěhovala. Otec měl přezdívku Sully, kterou později básník používal spolu se svým jménem jako pseudonym.

Sully Prudhomme se ve škole zajímal o klasickou literaturu a matematiku. Chtěl se stát inženýrem. V tom mu zabránila oční choroba. Po středoškolských studiích krátce pracoval v kanceláři průmyslové firmy Schneider-Creuzot. Pak vystudoval právnickou fakultu a pracoval v advokátní kanceláři.

Inspirován nešťastnou láskou studoval Sully Prudhomme filozofii a psal básně. V tom ho podporoval známý parnasista Leconte de Lisle.

Sully Prudhomme musel narukovat za francouzsko-pruské války, kterou Francie nakonec tragicky prohrála. Rok 1870 byl pro Prudhomma nešťastným. Zemřela mu matka, byl postižen mrtvicí a ochrnula mu dolní část těla. S těmito následky nemoci se pak potýkal do konce života.

V roce 1881 se Sully Prudhomme stal členem Akademie. V roce 1901 získal Sully Prudhomme Nobelovu cenu za literaturu jako zvláštní uznání básnické kompozice, která dosvědčuje vysoký idealismus, uměleckou dokonalost a vzácnou kombinaci vlastností srdce a rozumu. Odměnu za Nobelovu cenu věnoval Sully Prudhomme francouzské spisovatelské organizaci, která pak měla financovat vydání básnických prvotin.

V posledních letech života byl Sully Prudhomme postižen paralýzou.


Sully Prudhomme byl v dějinách francouzské literatury považován za nejvýznamnějšího básníka své doby. Na jeho dílo měl vliv i antický básník a filozof Luckretius. Sully Prudhomme se snažil vyjádřit jeho filozofické názory pomocí filozofie.

Stances et poémes - 1865, Znělky a báseň, první básnická sbírka získala vysoké ocenění. Básník ve svých tesklivých básních vyjadřoval své vnitřní pocity. Nejznámnější básní je Le vase brisé (Puklá váza).

Les écurias d´augias - 1866, Maštale se žlaby
Croquis italiens - 1868, Italské skici
Les solitudes - 1869, Samoty

De rerum natura - 1869, překlad prvního dílu Lucretiova díla

Impressions de la guerre - 1870, Dojmy z války
Les Destins - 1872, Osudy
La Révolte des fleurs - 1872, Vzpoura květů
La France - 1874, Francie
Les Vaines tendresse - 1875, Marná laskání, sbírka byla přeložena i do češtiny

Rozsáhlé vědecko-filozofické epické skladby:
La Justice - 1878, Spravedlnost
Le Bonheur - 1888, Štěstí, čtyřtisícveršový epos o faustovském hledání lásky a poznání

Eseje a monografie o Pascalovi:
Vraie Religion selon Pascal - 1905, Pascalovo skutečné náboženství

La psychologie de libre arbitre - 1906, Psychologie svobodného rozhodování, autor zde dokazoval, že koncept svobodné vůle je objektivní přírodní daností

Les Épaves - 1908, Trosky, posmrtně vydaná sbírka obsahující básně rozličného zaměření