Sylvie Richterová je česká spisovatelka, vědecká pracovnice, autorka experimentální prózy.

Sylvie Richterová po absolvování střední školy v Brně, vystudovala na univerzitě 17. listopadu v Praze tlumočnictví (francouzština a ruština) a doktorátu dosáhla na filozofické fakultě. V roce 1971 se provdala do Itálie.

Po obhajobě diplomové práce o prozaičce Věře Linhartové se Sylvie Richterová
na univerzitě v Římě stala vědeckou pracovnicí, poté lektorkou českého jazyka. V roce 1987 získala v Padově profesuru češtiny a české literatury v roce 1990 začala přednášet na univerzitě ve Viterbu.

Sylvie Richterová často pobývá ve Francii a kromě Evropy navštívila Severní a Jižní Ameriku
Její vědecké práce vycházejí časopisecky i knižně v Itálii a ve Francii.

V době totality publikovala Sylvie Richterová svá díla, hlavně beletrii, v exilových nakladatelstvích a časopisech.Od devadesátých let vydává svá díla také v Česku.


Poezie:
Neviditelné jistoty – 1994

Próza:
Prózy vznikající v 70. a 80. letech tvoří soubor autobiografických vzpomínkových textů. Tyto prózy jsou obrazem životních zkušeností, citového zklamání a osobních krizí. Jsou prostoupeny citáty a úvahami.

Návraty a jiné ztráty – Toronto – 1978
Místopis – Kolín nad Rýnem – 1983
Slabikář otcovského jazyka - 1991

Rozptýlené podoby – 1993
Druhé loučení – 1994

Soubory literárněvědných studií se zabývají problematikou tvory některých českých autorů z hlediska strukturální analýzy a věnují se i zkoumání smíchu, jako jevu fungujícího mezi řečí a tichem. V literární vědě a teoriinavazuje na strukturalismus J Mukařovského a jeho pokračovatele.

Studie a eseje:
Slova a ticho – Mnichov 1986, 1991
Ticho a smích – 1997