Tereza Boučková je prozaička a publicistka.

Tereza Boučková se narodila v druhém manželství spisovatele Pavla Kohouta. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu, jí vysokoškolské studim nebylo umožněno z politických důvodů. Studovala soukromě angličtinu a účastnila se vzdělávání na „ bytových univerzitách“. Při bytových inscenacích získávala hereckou zkušenst spolu s Vlastou Chramostovou, Pavlem Landovským, svým otcem a dalšími disidenty.

Tereza Boučková podepsala Chartu 77 a poté pracovala v různých nekvalifikovaných zaměstnáních. V roce 1985 se provdala a s manželem a třemi syny se odstěhovali do chatové oblasti ve Vráži u Berouna.


Literární práci se Tereza Boučková věnuje od konce osmdesátých let jako prozaička.

Indiánský běh – 1991, první autorčin soubor próz, který vyšel nejprve v samizdatu, 1989 v Bratislavě, poté v Praze a v zahraničí. Čerpá nejvíce z vlastních zážitků a zkušeností, od dětství značně komplikovaných. Na vše dovede nahlížet z nadhledu, s humorem i ironií.

Indiánský běh a končiny štěstí, končiny ticha – 1992

Problematika citového života žen ji zaujala v prózách:
Křepelice – 1993
Když milujete muže – 1997

Tereza Boučková se věnuje rovněž publicistce, např. v Respektu a Lidových novinách.