Teréza Nováková, rozená Lanhausová, patří jako prozaička k významným představitelům českého venkovského realismu.

Teréza Nováková se narodila v Praze do kulturního smíšeného manželství. Otec byl Čech, matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. K češství vedl Terézu Novákovou otec.

Teréza Nováková navštěvovala dívčí školu S. Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolína Světlá. Důkladná znalost cizích jazyků jí umožnila číst německé a anglické autory v originále a poznat tak světovou literaturu.

Při studiu se Teréza Nováková seznámila se Svatoplukem Čechem a se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem Janem Novákem. S ním po sňatku v roce 1876 odešla do Litomyšle. Měli sedm dětí, ale jen literární kritik a historik Arne Novák matku přežil.

V Litomyšli pracovala Teréza Nováková osvětově a zajímala se o národopisné studium východočeského lidu. Po dvaceti letech se rodina vrátila do Prahy.

Nováková horlivě pracovala i v ženském hnutí, založila a redigovala časopis Ženský svět. Usilovala o rovnoprávnost žen, volební právo a právo na vzdělání.

Po manželově smrti žila Nováková v Proseči u Skutče, kde napsala svá vrcholná literární díla.

Teréza Nováková zemřela v Praze u svého syna Arne Nováka.


Novákovou získala pro literární činnost Karolina Světlá, jíž vděčná žačka věnovala také oslavnou monografii. Od drobných próz z městského a venkovského prostředí s romantickými postavami se autorka dostala k realistickým, sociálně akcentovaným povídkám.

Povídky:
Z naší národní společnosti – 1887
Z měst i ze samot – 1890
Kresby a črty – 1891
Tři ženské podobizny – 1897
Úlomky žuly – 1902
Výkřiky a vzdechy – 1911
Dva obrazy staropražské – 1921

Romány:
Maloměstský román – 1890, první román, fiktivní příběh dceryKarla Havlíčka Borovského Zdeňky.

Daleko významnější z tvorby Novákové je pětice románů vycházejících z písemných záznamů z východních Čech. Vypovídají o skutečných osobách a jejich tragických osudech.

Jan Jílek – 1904, hrdinou románu je českobratrský emigrant, který se vrací domů, aby posiloval své bližní ve víře. Zůstává věren svému přesvědčení i přes věznění a velké útrapy.

Jiří Šmatlán – 1906, hledač pravdy, který lepší a spravedlivější svět nikde nenachází

Drašar – 1914, životní příběh kněze Josefa Justina Václava Michla, obrozeneckého literáta

Na Librově gruntě – 1907, život na východočeské vesnici kolem roku 1848

Děti čistého živého – 1909, skupina tzv. abrahamitů chce uskutečnit říši pokoje a ducha už zde na zemi

Odborné stati:
Karolina Světlá, její život a spisy – 1890
Slavín žen českých – 1894
Ze ženského hnutí - 1912