Thomas Bernnhard byl rakouský spisovatel a dramatik.

Dětsví a mládí Thomase Bernharda bylo plné traumatizujících zážitků. Kromě častého stěhování, chudoby, pobytu ve výchovném domově, trpěl duševním strádáním a vážnou chorobou. To vše poznamenalo jeho osobnost a tvůrčí činnost. Studium gymnázia nedokončil, vyučil se prodavačem a vzdělával se soukromě. Navštěvoval herecký a režisérský seminář, vzdělával se v hudbě a ve zpěvu.

Pro vleklou plicní chorobu pobýval Thomas Berhard často v nemocnicích a sanatoriích, kde začal psát první literární pokusy. V roce 1957 se rozhodl pro povolání svobodného spisovatele.
Zastával nekompromisní postoj k falši ve sférách společenského a politického života, šokoval svou otevřeností s níž vyjadřoval své negativní názory. Jeho dílo bylo uznáváno, ale také provázeno skandálními provokacemi.

Ve své závěti zakázal Thomas Bernhard publikování a uvádění svých děl v Rakousku po dobu sedmdesáti let.


Thomas Bernhard psal lyrickou poezii, povídky, romány, autobiografické prózy a divadelní hry.

Poezie:
Bernhardovy básně jsou pesimisticky laděny, obsahují četné metafory a surrealistické prvky:

Lyrické sbírky:
Na zemi a v pekle – 1957
V hodině smrti – 1958
Pod okovy měsíce - 1958
Básně – 1958

Próza:
Rozsáhlé prozaické dílo Bernhartovo se vyznačuje stejně jako dramatická tvorba mravností, fanatickým směřováním k pravdě a v některých případech až vyhrocenými stanovisky.

Romány:
Nejznámější romány, které jsou projektované jako životní dílo, jsou „lidskou komedií“ Rakouska a její společností:
Mráz – 1963
Porucha – 1967
Vápenka – 1970
Korektura – 1975
Vyhlazení. Rozklad – 1986

Autobiografické prózy:
Byly přeloženy do češtiny pod názvem Obrys jednoho života.
Příčina – 1975
Sklep – 1976
Dech – 1978
Chlad – 1981
Dítě – 1982

Dramatická tvorba:
V rané tvorbě je charakteristickým prvkem her monologičnost postav a nedějovost.Postavy provozují divadlo života, život je fikcí, realita abstrakcí.
Slavnost pro Borise – 1970
Ignorant a šílenec – 1972
Lovecká společnost – 1974
Síla zvyku – 1974
Prezident – 1975
Slavní – 1976

V dalších hrách je protagonistou mužská postava , berndhardovský dramatický typ „člověk ducha“.

Portrét umělce jako starého muže. Minetti – 1976
Imanuel Kant – 1978
Světonápravce – 1980
Zdání klame – 1984
Divadelník – 1985

Nad všemi vrcholky klid – 1982. V této hře se autor inspiroval postavou svého dědečka, celoživotně neúspěšného spisovatele, který získal první honorář a literární uznání teprve v čtyřiašedesáti letech.

Před penzí – 1979, hra přináší v postavě bývalého nacisty, v současné době předsedy soudu pohled do mysli člověka, který se nvzdal nacistické ideologie a ve srovnání se součastností ji stále považuje za správnou.

Prvky absurdního dramatu se objevují i v dalších hrách:
Ritter, Dene,Voss – 1986
Jednoduše komplikovaně – 1986
Alžběta II. – 1987

Náměstí hrdinů – 1988, hra inscenovaná k výročí Burgtheatru se setkala s bouřlivými politickými reakcemi.Jde o sebevraždu židovského vědce, který v roce 1938 uprchl před nacisty do Anglie a po válce se vrátil do Rakouska. Důvodem sebevraždy je antisemitismus a nepřátelské ovzduší současné rakouské společnosti. Proud obvinění graduje v závěrečném obrazu událostí z roku 1938, kdy statisíce Rakušanů vítaly Adolfa Hitlera.