Thomas Stearns Eliot byl anglický básník, dramatik a esejista amerického původu, jeden z vrcholných a nejvlivnějších tvůrců anglofonní i světové poezie 20. století. V roce 1948 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu a to za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii.

Thomas Stearns Eliot se narodil v americkém městě St. Louis ve státě Missouri ve starobylé novoanglické rodině. Nejdříve studoval na Smithově akademii v St. Louis, později na Miltonově akademii v Massachusetts. V letech 1906 - 1909 studoval na Harvardově univerzitě v Cambridgi. Zde se seznámil s filozofickým dílem Irvina Babbita a George Santayany, s italskou renesancí, především s Dantem a s indickou mystickou filozofií. V těchto studiích pokračoval na francouzské Sorbonně, na německých univerzitách a na Merton College v Oxfordu, kde se zajímal především o řeckou filozofii.

V roce 1916 se Thomas Stearns Eliot trvale usadil v Anglii. Krátce učil na střední škole. V roce 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a zároveň pracoval v letech 1917 - 1925 v zahraničním oddělení Lloydovy banky.

V roce 1922 založil T. S. Eliot čtvrtletník The Criterion. V jeho prvním čísle otiskl vlastní báseň Pustá země. V roce 1927 se stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber, v němž postupně uveřejňoval díla moderních britských básníků. Téhož roku se stal britským občanem a vstoupil do anglikánské církve.


Eliotova raná básnická tvorba vznikala ze složitého střetávání tradicionalismu a evropské a angloamerické avantgardy, především symbolismu a imagismu. Eliot navazoval na anglické metafyzické básníky 17. století, např. na Johna Donna, a jejich moderní protějšky viděl ve francouzské poezii, zvláště v Julesu Laforguovi. Ten byl průkopníkem volného verše a Eliot ve své rané tvorbě s touto veršovou formou pracoval.

Po roce 1912 se Eliot pod vlivem Ezry Pounda postupně vzdaluje od symbolismu a blíží se k imagismu. Na rozdíl od imagistů však Eliot zdůrazňuje společenskou funkci poezie.

Eliotova básnická tvorba20. a 30. let 20. století reflektuje duchovní krizi moderní západní civilizace. Pojetím reality a duchovního života je Eliot řazen jednak k modernistům, ale i ke ztracené generaci.

Básně:
Píseň lásky J. Alfreda Prufrocha - 1911, tiskem 1915, první významná báseň ještě pod vlivem Julesa Laforgua.

Hroch - 1917, báseň byla autorovým prvním pokusem s rýmovaným čtyřverším.

Pustá země - Pustina - 1922, toto dílo lišící se svou stavbou a zpracováním od tehdejší básnické produkce se stává základním kamenem anglického básnického modernismu. Jednotícím prvkem Eliotovy básně je její mytický rozměr, především neustálé odkazování k iniciačním rituálům a k příběhům svatého grálu. Báseň sestává z pěti částí. První tři tvoří světský prostor básně daný především obrazem moderního velkoměsta.

I. Pohřbívání mrtvých
II. Partie šachů
III. Kázání ohně
IV. Smrt utopením - kratičká část líčí plavbu, ztroskotání a magickou proměnu hrdiny
V. Co říkal hrom - obraz duchovní pouti vyprahlou a zničenou zemí, děsivou krajinou moderní civilizace

Dutí lidé - 1925, v básni se objevuje motiv prázdnoty v téměř symbolické podobě

Popeleční středa - 1930, první autorova křesťanská báseň. její poetika vychází z Danta, katolické liturgie a z kázání L. Andrewese.

Čtyři kvartety - 1944, básnická meditace o bytí v čase. Jde o básnický cyklus, v němž se ve čtyřech básních, z nichž každá symbolizuje jeden ze čtyř hlavních živlů - oheň, vodu, vzduch a zemi, Eliot vyznává ze svého vztahu k místům, která jsou mu blízká.

I. kvartet Burnt Norton - je báseň o vzduchu, který unáší šepot a stává se tak prostředkem řeči a komunikace. Název je odvozen od místního jména - jméno panského domu v gloucesterském hrabství v Anglii.

II. kvartet East Coker - báseň o zemi a prachu - biblické "prach jsi a v prach se obrátíš", jde o meditaci o smrti a rozkladu těla. Název označuje vesnici v Somersetu, odkud se rodina v 17. století vydala do Nového světa.

III. kvartet The Dry Salvages - báseň o vodě jako zdroji života. Autor odvozuje název od skupiny skalisek u amerického východního pobřeží

IV. kvartet Little Gidding - je básní o ohni, který stravuje, ale také očišťuje. Název vznikl podle jména anglické vesnice, v níž anglikánský kněz založil v 17. století náboženskou komunitu.

Básně 1909 - 1925, sbírka básní

Eseje:
Specifickou zvláštností Eliotovy osobnosti je spojení básnické tvorby s kritickou činnosti. Za svého života uveřejnil na 500 esejů.

Tradice a individuální talent - 1919, jeden z nejvlivnějších Eliotových esejů byl poprvé otištěn v časopise The Egoist a v roce 1920 vydán v knize Posvátný háj.

Hranice kritiky - 1956

Eliot psal rovněž eseje o jakubovských dramatických, metafyzických básnících - o R. Kiplingovi, Dantovi a dalších. Některé eseje vyšly v několika svazcích:

Posvátný háj - 1920
Funkce poezie a funkce kritiky - 1933
O básnictví a básnících - 1957
Poznámky k definici kultury - 1948
Jak kritizovat kritika - 1965

Básnická dramata:
Vražda v katedrále - 1935, Eliot napsal hru na počest mučednické smrti svatého Tomáše Becketa z Canterbury v roce 1170. Je psáno nepravidelně rýmovaným, místy jen volně rytmizovaným jazykem.

Rodinné shromáždění - 1939
Koktejlový večírek - 1950
Prokurista - 1953
Zasloužilý státník - 1958