Tomáš Štítný ze Štítného byl spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel. Psal česky o náboženských otázkách. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obrací především na nižší šlechtu, která by měla...
Životopis
Tomáš Štítný ze Štítného byl spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel. Psal česky o náboženských otázkách. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obrací především na nižší šlechtu, která by měla působit na lidi. Překládal z latiny, ale jeho překlady jsou považovány za nepřesné.
Tomáš Štítný se Štítného pocházel z jihočeské zemanské rodiny, které patřila tvrz Štítné u Žirovnice. Byla to nižší šlechta z větve Benešoviců. Mezi lety 1348–55 studoval na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhl akademické hodnosti, vrátil se do jižních Čech. Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště mravně přísného Milíče z Kroměříže, začal svou vlastní literární a překladatelskou činnost: obracel se k malému kroužku svých nejbližších, dětem a sousedům, aby posílil jejich mravnost i víru a prohloubil náboženský život. V roce 1381 přesídlil natrvalo do Prahy, aby se mohl literární tvorbě plně věnovat.
V roce 1386 pak Tomáš ze Štítného odchází natrvalo do Prahy, aby se mohl plně věnovat literární tvorbě.
Zde někdy mezi lety 1401 až 1409 umírá.
Tomáš Štítný ze Štítného byl ovlivněn především myšlením Konrada Waldhausera a Jana Milíče. Význam Tomáše ze Štítného je v jedné velmi zásadní věci - je prvním, kdo píše o náboženské tématice ryze česky. To mu ale přinášelo nejeden problém. Musel nacházet české výrazy pro filosofické a teologické pojmy, neboť filozofie a náboženství byly v jeho době psány pouze latinsky. Musel najít způsob, jak převést do češtiny složité latinské větné konstrukce atd. Štítný tyto problémy vyřešil více než obstojně - jeho textům je zachována srozumitelnost i názornost textu a právem proto bývá přezdíván nejstarším klasikem české prózy.
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – 1376, spojení česky psaných náboženskoetických traktátů. Jde o sborník o některých nezbytných křesťanských věcech. Obrací se ke šlechtě a chce napravit její, ať již skutečné či domnělé, chyby. Šlechta má vládnout podle zákonů, které popisuje poměrně široce. Měla by být spravedlivá, moudrá, nelakotná a žít v souladu s Bohem. Tyto obecné pojmy často nejsou blíže specifikovány.
- O vieře, o naději a o milosti
- O trojech staviech: panenském, vdovském a manželském
- O hospodářovi, hospodyni a čeledi
- Kam se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm
- Ostnec svědomie a o pokušenie Ďábelském
- Kam se očištijem toho, že hřešíme
Sborník vznikl pod vlivem teologických spisů Huga a Richarda ze sv. Viktora, Bernarda z Clairvaux či Jindřicha Susa. Sbírka je zachována v tzv. Klementinském sborníku, rané památce českého reformního myšlení.
Řeči besední - po roce 1376, formou rozmluvy otce s dětmi vysvětluje laickou metodou křes%tanskou věrouku i nejsložitější problémy scholastické filozofie. Tím autor pomohl odstranit rozdíly mezi věděním duchovních a věděním obyčejných lidí.
Řeči nedělní a sváteční - asi 1392, soubor pojednání na evanglické téma, slouží jako česká postila pro širší veřejnost a svojí čtivostí a přitažlivostí témat vzbuzuje živou odezvu.
Knihy o šašiech - asi 1390, překlad a volná adaptace díla Jacoba de Cessolis
Zjevení svaté Brigity - po roce 1390, překlad
Barlaam a Josafat - po roce 1390, překlad duchovního románu
Život sv. Alžběty - konec 14. století, osud durynské princezny Alžběty, která žila začátkem 13. století. Příběh je psán poutavě, s hlubokým zápalem středověkého vychovatele.
Tomáš Štítný se Štítného pocházel z jihočeské zemanské rodiny, které patřila tvrz Štítné u Žirovnice. Byla to nižší šlechta z větve Benešoviců. Mezi lety 1348–55 studoval na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhl akademické hodnosti, vrátil se do jižních Čech. Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště mravně přísného Milíče z Kroměříže, začal svou vlastní literární a překladatelskou činnost: obracel se k malému kroužku svých nejbližších, dětem a sousedům, aby posílil jejich mravnost i víru a prohloubil náboženský život. V roce 1381 přesídlil natrvalo do Prahy, aby se mohl literární tvorbě plně věnovat.
V roce 1386 pak Tomáš ze Štítného odchází natrvalo do Prahy, aby se mohl plně věnovat literární tvorbě.
Zde někdy mezi lety 1401 až 1409 umírá.
Dílo Tomáše Štitného ze Štitného:
Tomáš Štítný ze Štítného byl ovlivněn především myšlením Konrada Waldhausera a Jana Milíče. Význam Tomáše ze Štítného je v jedné velmi zásadní věci - je prvním, kdo píše o náboženské tématice ryze česky. To mu ale přinášelo nejeden problém. Musel nacházet české výrazy pro filosofické a teologické pojmy, neboť filozofie a náboženství byly v jeho době psány pouze latinsky. Musel najít způsob, jak převést do češtiny složité latinské větné konstrukce atd. Štítný tyto problémy vyřešil více než obstojně - jeho textům je zachována srozumitelnost i názornost textu a právem proto bývá přezdíván nejstarším klasikem české prózy.
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – 1376, spojení česky psaných náboženskoetických traktátů. Jde o sborník o některých nezbytných křesťanských věcech. Obrací se ke šlechtě a chce napravit její, ať již skutečné či domnělé, chyby. Šlechta má vládnout podle zákonů, které popisuje poměrně široce. Měla by být spravedlivá, moudrá, nelakotná a žít v souladu s Bohem. Tyto obecné pojmy často nejsou blíže specifikovány.
- O vieře, o naději a o milosti
- O trojech staviech: panenském, vdovském a manželském
- O hospodářovi, hospodyni a čeledi
- Kam se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm
- Ostnec svědomie a o pokušenie Ďábelském
- Kam se očištijem toho, že hřešíme
Sborník vznikl pod vlivem teologických spisů Huga a Richarda ze sv. Viktora, Bernarda z Clairvaux či Jindřicha Susa. Sbírka je zachována v tzv. Klementinském sborníku, rané památce českého reformního myšlení.
Řeči besední - po roce 1376, formou rozmluvy otce s dětmi vysvětluje laickou metodou křes%tanskou věrouku i nejsložitější problémy scholastické filozofie. Tím autor pomohl odstranit rozdíly mezi věděním duchovních a věděním obyčejných lidí.
Řeči nedělní a sváteční - asi 1392, soubor pojednání na evanglické téma, slouží jako česká postila pro širší veřejnost a svojí čtivostí a přitažlivostí témat vzbuzuje živou odezvu.
Knihy o šašiech - asi 1390, překlad a volná adaptace díla Jacoba de Cessolis
Zjevení svaté Brigity - po roce 1390, překlad
Barlaam a Josafat - po roce 1390, překlad duchovního románu
Život sv. Alžběty - konec 14. století, osud durynské princezny Alžběty, která žila začátkem 13. století. Příběh je psán poutavě, s hlubokým zápalem středověkého vychovatele.