Václav Jamek, pseudonym Eberhardt Hauptbahnhof (* 27. listopadu 1949 Kladno) je český spisovatel a překladatel.

V letech 1966–1969 studoval lyceum v Dijonu ve Francii. Po návratu do Československa studoval na Karlově univerzitě psychologii a romanistiku, absolvoval v roce 1975. Poté (od 1976) se stal nakladatelským redaktorem, nejprve v nakladatelství Akademia a od roku 1986 v Odeonu. V této pozici pracoval až do roku 1994, kdy se stal pracovníkem ministerstva zahraničích věcí ČR. V letech 1995–1998 byl kulturní atašé v Paříži.

Od roku 1999 se zabývá pouze literaturou. Jeho dílo lze obtížně zařadit do nějakého směru, protože má velmi osobitý styl psaní, kde velkou roli hraje subjektivní líčení světa, kde je zdůrazňován právě autorův postoj ke světu, nikoli dění samotné. Protože využívá celou řadu stylů, které různým způsobem kompiluje bývá často zařazován do postmoderních spisovatelů. Často využívá ironie a parodie, který kombinuje s humorem.

Poezie
Kniha básňů převeršovaná, již vlastnoručně protrpěl a v řeč svázal Ebrhardt Hauptbahnhof, samizdat 1988, 1995 Surový stav', , samizdat 1989, 1995 Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští, 1995

Drama
Hlavo žvejkavá, 1990

Eseje
Krkavčí múza, 1992
O prašivém houfci, 2001
Duch v plné práci, 2003

Kromě vlastní tvorby překládá z francouzština.