Václav Jan Rosa byl básník a věnoval se teoretickému studiu českého jazyka a jeho zvelebování.

Václav Jan Rosa vystudoval v Praze filozofii a práva a dosáhl doktorátu. Po ukončení advokátní praxe působil ve státní službě u apelačního soudu. Byl povýšen do rytířského stavu.
Vedle svého zaměstnání se věnoval literární činnosti a teoretickému studiu českého jazyka.


Z literárních prací Václava Jana Rosy je známá jeho první sbírka:

Discursus Lypirona, tj. smutného kavalíra, de amore aneb o lásce… vedený – 1651. Jde o módní alegorizující milostnou skladbu, která zůstala v rukopise až do počátku 20. století.
Hlavní postava Lyprion, sám básník, hovoří ke své milé v alegorickém snu o tom, jak byl zachráněn krásnou dívkou z pustého ostrova. V básni je mnoho jmen z antické mytologie, hemží se latinskými a francouzskými slovy.

Pastýřské rozmlouvání o narození Páně – 1670, časoměrná náboženská parafráze Vergiliovy I. Eklogy. Tato skladba má vysokou uměleckou hodnotu a patří k vrcholům náročné poezie 17. století.

Skutečnou autorovou láskou byl český jazyk, jehož zvelebování se věnoval celý život.

Čechořečnost seu Grammatica finguae Bohemicae (Čechořečnost aneb Mluvnice jazyka českého) – 1672. Je to pokus o soustavnou mluvnici a stylistiku. Podle vžitého schématu latinských mluvnic má čtyři oddíly: pravopis, tvarosloví a kmenosloví, skladbu a teorii básnictví. Rosa chtěl češtinu obohatit, ale upustil od historických základů jazyka, a upadl do neústrojného slovního novotaření. Výsledky jeho snah nemohly v jazyce zdomácnět.

Thesaurus finguae Bohemicae (Poklad jazyka českého) – česko – německý slovník. Byl realizován jen částečně a zůstal v rukopise.