Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka, byl předním českým prozaikem a publicistou. Psal knihy pro mládež i psychologické romány.
Václav Řezáč se narodil v chudinské čtvrti v Praze Na Františku. Jeho otec byl kočí a zemřel, když byly...
Životopis
Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka, byl předním českým prozaikem a publicistou. Psal knihy pro mládež i psychologické romány.
Václav Řezáč se narodil v chudinské čtvrti v Praze Na Františku. Jeho otec byl kočí a zemřel, když byly malému Václavovi dva roky. Matka pocházela z jihočeské vesnice a živila se jako pradlena, později domovnice. Podruhé se provdala za strojního zámečníka, ale mladý Václav s otčímem nevycházel dobře. Když otčím narukoval za 1. světové války na frontu, rodina upadla do tíživých finančních problémů.
Václav Řezáč absolvoval v roce 1919 gymnázium a odborný kurs obchodní akademie. Po studiích pracoval v letech 1920 - 1940 jako úředník Statistického úřadu. Měl věčně problémy s uživením rodiny a tak přijal vedlejší zdroj příjmů - vydával literární a divadelní kritiku v časopisech Český svět a Eva. V nich publikoval i první povídky. V roce 1940 nastoupil jako redaktor Lidových novin.
Václav Řezáč jezdil často na Kadaňsko, kde bydlel ve starém železničářském domku v Rudné u Nejdku a později v Kadani. Zdejší silná německá menšina zaujala Řezáče, který tu sledoval projevy hnutí Henleinovců a jejich prohitlerovské akce. Viděl jak se Henleinovci chovali před válkou, jak za války a jak po ní, a nalézal literární inspirace.
Coby znalec místních poměrů byl po 2. světové válce pověřen ministrem informací, aby připravil zprávu o stavu pohraničí Československa. Podle Řezáčových článků byla snaha o zpětné ovládnutí těchto krajů od počátku sabotována místními Němci a odsouzena k záhubě. Odsun Němců proto považoval za nutnost, má-li oblast zůstat Československému státu.
Václav Řezáč začal literárně publikovat od konce dvacátých let. Po 2. světové válce působil v Československém státním filmu. Společně s Janem Drdou udávají směr nové levicové linii české literární tvorby.
Václav Řezáč se brzy oženil a jeho manželkou byla významná česká spisovatelka Ema Řezáčová.
Dnes je Václav Řezáč považován za klasika socialistické literatury. V dobách mezi oběma válkami a během nacistické okupace patřil Václav Řezáč k přívržencům introspektivního psychologického pohledu. Ve své tvorbě pozorně vnímal podněty moderní prózy a citlivě na ně reagoval. Přitom si zachovával svou osobitost a zvláštnost.
Dětství ovlivnilo pocitovou sféru Řezáčových románů. Jeho vnímání bylo ovlivněno představou nepřekonatelných sociálních přehrad, vyvržeností a nekonečné bídy. Nejvlastnějším Řezáčovým projevem byl román, i když už ve dvacátých letech i v následujících obdobích psal a časopisecky vytiskl povídky. Soubor jeho povídek vyšel knižně až v roce 1956 pod názvem Tváří v tvář.
Povídky:
Na počátku Řezáčovy tvorby byly jeho povídky vydávané v časopisech Český svět a Ema. Václav Řezáč hledal svůj vlastní styl a zaobíral se problémy milostných vzplanutí s rozporuplnou psychikou.
Povídky vydané před rokem 1945:
Schodiště jara - 1929, hrdina si přemění zábradlí v milovanou ženu
Bez konce - sedlák málem zabije svou ženu kvůli milence
Nenávist
Kuchařská povídka
Proměna
Korupčník
Konec válečného sirotka
Uhodilo
La bella Boema- 1943, filmová povídka, jde o příběh Mozartovy lásky k české pěvkyni Josefině Duškové a o jeho pobytu na pražské Bertramce u manželů Duškových. Filmového zpracování této povídky se chtěl jako první ujmout režisér Otakar Vávra. Václav Řezáč s ním spolupracoval již na scénářích k filmuRozina Sebranec podle Z. Wintra, ale z filmu nakonec sešlo.
Povídky vydané po roce 1945 - Václav Řezáč zde čerpá hlavně z války a opět rozvíjí osudy lidí, rozštěpených mezi několik osobností.
Šťastný Nový rok - 1946, osud hrdiny, který se zmítá mezi svou zbabělostí a vysněným hrdinstvím
Dopis
Němý
Pán a sluha
Otevřená cesta - hrdinové musí překročit svůj stín mají-li se zachovat v souladu ze svojí vnitřní morálkou
Sedm tanků
Tváří v tvář - sbírka
Povídky pro děti:
Jsou to velmi poutavě napsané příběhy, většinou s detektivní zápletkou, obsahující také výchovné jádro zaměřené na kritiku sociálních poměrů u nás na počátku třicátých let 20. století.
Poplach v Kovářské uličce - 1933, malý hrdina pomáhá zneškodnit starého vydřiducha a lichváře, hokynářeBočana
Kluci hurá za ním! - 1934, příběh tří statečných chlapců, kteří se snaží vysvobodit malou Lidušku z drápů hostinského Ferbuse
Čarovné děditství - 1939, hrdinou knihy pro děti je Vít, syn čepičáře Vojtěcha. Vít našel odvahu vzepřít se vévodovi Gustavovi. Tím povzbudí i ostatní slušné lidi města Dómu, kteří se k němu přidají a tyrana svrhnou. Kouzelná čepička je považována za symbol nepojácnosti a odvahy v boji za lidskou důstojnost a svobodu. Pohádka byla také zfilmována.
Fejetony:
Stopy v písku - 1944, sborník fejetonů čerpá z autorova hlubokého vnímaní světa, kdy se důslednou analýzou snaží dosáhnout neměnné podstaty společenských jevů:
- Obchod ze sny - polemika s Freudovou psychoanalýzou
- Stín vržený stínem - ukazuje stín a temnotu jako základ lidského vnímání
- Člověk v předsíni
- Jenom jablko
Romány:
Větrná setba - 1935, generační román s prvky autobiografie líčí pocity generace zasažené 1. světovou válkou. Autor se ohlíží zpět do vlastního dětství a mládí a prozkoumává cestu své generace z temnoty a bídy válečných let. Chudý student Petr dospívá během války. Prožívá otřes, když zjistí, že jeho milou Karnu svedl bohatý synek Vít. Vztah končí rozchodem, ale Petr se z něho už nevzpamatuje. Nenávidí otce, který zběhl z fronty a udává ho coby zběha. Vystřídá mnoho žen, včetně otcovy milenky, od které se nechává vydržovat. Nakonec uvažuje o sebevraždě. Hrdina se neustále vyvíjí a jeho zmatená duše se podobá několika vzájemně odporujícím si osobnostem.
Slepá ulička - 1938, v románu se autor více soustředí na společenské vztahy a hledá východisko k lepšímu společenskému i osobnímu životu. Dílo zachycuje boj chudého dělníka Jindry s bezohledným synem továrníka Michalem Gromusem o srdce jedné ženy Růži. Nastává tu střet světa bohatých a světa chudých. Každý z nich disponuje vlastním pohledem na svět s vlastním pojetím morálky, která často přehlíží situace ve světě druhém. Růža - nejdřív vystřídá ložnice bohatých Michala a Roberta a když je jimi odmítnuta, vrací se k Jindrovi. Michal Gromus podlehne svodu jisté Vilmy, která díky jeho penězům zachrání továrnu svého otce. Nicméně Michala ovládne, vyždímá a poté odkopne. Michal je na pokraji krachu a musí propouštět. Jindra umírá krátce po Růženině porodu na tuberkulózu a Michal se zachrání jen díky oběti svého skladníka.
V letech 2. světové války a fašistického teroru se Václav Řezáč věnoval pouze problematice morální a morálně psychologické. Soustředil se na otázku dobra a zla, pravdy a lži, lidských slabostí i ctností a jejich věčného konfliktu.
Černé světlo - 1939, hlavní hrdina Karel je potomkem úspěšného obchodníka, který se sám vypracoval a matky, která je až nereálnou bytostí, ztracenou ve světě snů.
Svědek - 1942, děj románu se odehrává v malém městě, kam přijíždí starý cizinec Kvis. Sám není schopen citu a je vlastně mrtvý. Vše si vynahrazuje pronikáním do duší ostatních lidí. Rozbíjí jejich vztahy, probouzí v nich nejtemnější stránky, žene všechny proti všem. S bestialitou a krutostí ovládá životy druhých a baví se jejich utrpením, bezradností, neschopností úniku. Síly dobra a mládí se ovšem Kvisovi dokáží vzepřít a dojde k nalezení ztraceného lidství. Podobenství s fašistickým režimem je zřejmé.
Rozhraní - 1944, román je považován za vrcholné Řezáčovo dílo psychologické tvorby. Hrdiny jsou neúspěšný spisovatel Jindřich August a vynikající herec Vilém Haba. Zatímco Jindřich se vyznačuje osamělostí a trapnou kazdodenností, Vilém lehce dosahuje úspěchu. Dochází však k paradoxnímu vyznění. Osudový smolař Jindřích nachází díky tpělivé práci cestu k úspěchu, herec Vilém, který neposud nemusel řešit žádné překážky, podléhá na vrcholu své kariéry vnitřní krizí.
Po Únoru 1948 se Václav Řezáč ve svých socialistických románech zaměřil na poválečný politický vývoj, zvláště pak na osidlování pohraničí:
Nástup - 1951, hlavní hrdina románu Jiří Bagár byl vyslán do pohraničí, kde se brzy dostává do střetu s místními Němci. Ti se snaží všechen majetek a dobytek dostat do Německa. Němci jsou odsunuti a v kraji nastává nový pořádek.
Bitva - 1954, román zobrazuje boj mezi prokomunistickými a antikomunistickými silami o pohraničí
Píseň o věrnosti a zradě - poslední Řezáčovo dílo. Je to torzo k románu. Román zůstal nedokončen, protože na samém začátku jeho práce v roce 1956 Václav Řezáč umírá.
Václav Řezáč se narodil v chudinské čtvrti v Praze Na Františku. Jeho otec byl kočí a zemřel, když byly malému Václavovi dva roky. Matka pocházela z jihočeské vesnice a živila se jako pradlena, později domovnice. Podruhé se provdala za strojního zámečníka, ale mladý Václav s otčímem nevycházel dobře. Když otčím narukoval za 1. světové války na frontu, rodina upadla do tíživých finančních problémů.
Václav Řezáč absolvoval v roce 1919 gymnázium a odborný kurs obchodní akademie. Po studiích pracoval v letech 1920 - 1940 jako úředník Statistického úřadu. Měl věčně problémy s uživením rodiny a tak přijal vedlejší zdroj příjmů - vydával literární a divadelní kritiku v časopisech Český svět a Eva. V nich publikoval i první povídky. V roce 1940 nastoupil jako redaktor Lidových novin.
Václav Řezáč jezdil často na Kadaňsko, kde bydlel ve starém železničářském domku v Rudné u Nejdku a později v Kadani. Zdejší silná německá menšina zaujala Řezáče, který tu sledoval projevy hnutí Henleinovců a jejich prohitlerovské akce. Viděl jak se Henleinovci chovali před válkou, jak za války a jak po ní, a nalézal literární inspirace.
Coby znalec místních poměrů byl po 2. světové válce pověřen ministrem informací, aby připravil zprávu o stavu pohraničí Československa. Podle Řezáčových článků byla snaha o zpětné ovládnutí těchto krajů od počátku sabotována místními Němci a odsouzena k záhubě. Odsun Němců proto považoval za nutnost, má-li oblast zůstat Československému státu.
Václav Řezáč začal literárně publikovat od konce dvacátých let. Po 2. světové válce působil v Československém státním filmu. Společně s Janem Drdou udávají směr nové levicové linii české literární tvorby.
Václav Řezáč se brzy oženil a jeho manželkou byla významná česká spisovatelka Ema Řezáčová.
Dílo Václava Řezáče:
Dnes je Václav Řezáč považován za klasika socialistické literatury. V dobách mezi oběma válkami a během nacistické okupace patřil Václav Řezáč k přívržencům introspektivního psychologického pohledu. Ve své tvorbě pozorně vnímal podněty moderní prózy a citlivě na ně reagoval. Přitom si zachovával svou osobitost a zvláštnost.
Dětství ovlivnilo pocitovou sféru Řezáčových románů. Jeho vnímání bylo ovlivněno představou nepřekonatelných sociálních přehrad, vyvržeností a nekonečné bídy. Nejvlastnějším Řezáčovým projevem byl román, i když už ve dvacátých letech i v následujících obdobích psal a časopisecky vytiskl povídky. Soubor jeho povídek vyšel knižně až v roce 1956 pod názvem Tváří v tvář.
Povídky:
Na počátku Řezáčovy tvorby byly jeho povídky vydávané v časopisech Český svět a Ema. Václav Řezáč hledal svůj vlastní styl a zaobíral se problémy milostných vzplanutí s rozporuplnou psychikou.
Povídky vydané před rokem 1945:
Schodiště jara - 1929, hrdina si přemění zábradlí v milovanou ženu
Bez konce - sedlák málem zabije svou ženu kvůli milence
Nenávist
Kuchařská povídka
Proměna
Korupčník
Konec válečného sirotka
Uhodilo
La bella Boema- 1943, filmová povídka, jde o příběh Mozartovy lásky k české pěvkyni Josefině Duškové a o jeho pobytu na pražské Bertramce u manželů Duškových. Filmového zpracování této povídky se chtěl jako první ujmout režisér Otakar Vávra. Václav Řezáč s ním spolupracoval již na scénářích k filmuRozina Sebranec podle Z. Wintra, ale z filmu nakonec sešlo.
Povídky vydané po roce 1945 - Václav Řezáč zde čerpá hlavně z války a opět rozvíjí osudy lidí, rozštěpených mezi několik osobností.
Šťastný Nový rok - 1946, osud hrdiny, který se zmítá mezi svou zbabělostí a vysněným hrdinstvím
Dopis
Němý
Pán a sluha
Otevřená cesta - hrdinové musí překročit svůj stín mají-li se zachovat v souladu ze svojí vnitřní morálkou
Sedm tanků
Tváří v tvář - sbírka
Povídky pro děti:
Jsou to velmi poutavě napsané příběhy, většinou s detektivní zápletkou, obsahující také výchovné jádro zaměřené na kritiku sociálních poměrů u nás na počátku třicátých let 20. století.
Poplach v Kovářské uličce - 1933, malý hrdina pomáhá zneškodnit starého vydřiducha a lichváře, hokynářeBočana
Kluci hurá za ním! - 1934, příběh tří statečných chlapců, kteří se snaží vysvobodit malou Lidušku z drápů hostinského Ferbuse
Čarovné děditství - 1939, hrdinou knihy pro děti je Vít, syn čepičáře Vojtěcha. Vít našel odvahu vzepřít se vévodovi Gustavovi. Tím povzbudí i ostatní slušné lidi města Dómu, kteří se k němu přidají a tyrana svrhnou. Kouzelná čepička je považována za symbol nepojácnosti a odvahy v boji za lidskou důstojnost a svobodu. Pohádka byla také zfilmována.
Fejetony:
Stopy v písku - 1944, sborník fejetonů čerpá z autorova hlubokého vnímaní světa, kdy se důslednou analýzou snaží dosáhnout neměnné podstaty společenských jevů:
- Obchod ze sny - polemika s Freudovou psychoanalýzou
- Stín vržený stínem - ukazuje stín a temnotu jako základ lidského vnímání
- Člověk v předsíni
- Jenom jablko
Romány:
Větrná setba - 1935, generační román s prvky autobiografie líčí pocity generace zasažené 1. světovou válkou. Autor se ohlíží zpět do vlastního dětství a mládí a prozkoumává cestu své generace z temnoty a bídy válečných let. Chudý student Petr dospívá během války. Prožívá otřes, když zjistí, že jeho milou Karnu svedl bohatý synek Vít. Vztah končí rozchodem, ale Petr se z něho už nevzpamatuje. Nenávidí otce, který zběhl z fronty a udává ho coby zběha. Vystřídá mnoho žen, včetně otcovy milenky, od které se nechává vydržovat. Nakonec uvažuje o sebevraždě. Hrdina se neustále vyvíjí a jeho zmatená duše se podobá několika vzájemně odporujícím si osobnostem.
Slepá ulička - 1938, v románu se autor více soustředí na společenské vztahy a hledá východisko k lepšímu společenskému i osobnímu životu. Dílo zachycuje boj chudého dělníka Jindry s bezohledným synem továrníka Michalem Gromusem o srdce jedné ženy Růži. Nastává tu střet světa bohatých a světa chudých. Každý z nich disponuje vlastním pohledem na svět s vlastním pojetím morálky, která často přehlíží situace ve světě druhém. Růža - nejdřív vystřídá ložnice bohatých Michala a Roberta a když je jimi odmítnuta, vrací se k Jindrovi. Michal Gromus podlehne svodu jisté Vilmy, která díky jeho penězům zachrání továrnu svého otce. Nicméně Michala ovládne, vyždímá a poté odkopne. Michal je na pokraji krachu a musí propouštět. Jindra umírá krátce po Růženině porodu na tuberkulózu a Michal se zachrání jen díky oběti svého skladníka.
V letech 2. světové války a fašistického teroru se Václav Řezáč věnoval pouze problematice morální a morálně psychologické. Soustředil se na otázku dobra a zla, pravdy a lži, lidských slabostí i ctností a jejich věčného konfliktu.
Černé světlo - 1939, hlavní hrdina Karel je potomkem úspěšného obchodníka, který se sám vypracoval a matky, která je až nereálnou bytostí, ztracenou ve světě snů.
Svědek - 1942, děj románu se odehrává v malém městě, kam přijíždí starý cizinec Kvis. Sám není schopen citu a je vlastně mrtvý. Vše si vynahrazuje pronikáním do duší ostatních lidí. Rozbíjí jejich vztahy, probouzí v nich nejtemnější stránky, žene všechny proti všem. S bestialitou a krutostí ovládá životy druhých a baví se jejich utrpením, bezradností, neschopností úniku. Síly dobra a mládí se ovšem Kvisovi dokáží vzepřít a dojde k nalezení ztraceného lidství. Podobenství s fašistickým režimem je zřejmé.
Rozhraní - 1944, román je považován za vrcholné Řezáčovo dílo psychologické tvorby. Hrdiny jsou neúspěšný spisovatel Jindřich August a vynikající herec Vilém Haba. Zatímco Jindřich se vyznačuje osamělostí a trapnou kazdodenností, Vilém lehce dosahuje úspěchu. Dochází však k paradoxnímu vyznění. Osudový smolař Jindřích nachází díky tpělivé práci cestu k úspěchu, herec Vilém, který neposud nemusel řešit žádné překážky, podléhá na vrcholu své kariéry vnitřní krizí.
Po Únoru 1948 se Václav Řezáč ve svých socialistických románech zaměřil na poválečný politický vývoj, zvláště pak na osidlování pohraničí:
Nástup - 1951, hlavní hrdina románu Jiří Bagár byl vyslán do pohraničí, kde se brzy dostává do střetu s místními Němci. Ti se snaží všechen majetek a dobytek dostat do Německa. Němci jsou odsunuti a v kraji nastává nový pořádek.
Bitva - 1954, román zobrazuje boj mezi prokomunistickými a antikomunistickými silami o pohraničí
Píseň o věrnosti a zradě - poslední Řezáčovo dílo. Je to torzo k románu. Román zůstal nedokončen, protože na samém začátku jeho práce v roce 1956 Václav Řezáč umírá.