Václav Vratislav z Mitrovic, řečený Tureček, je autorem cestopisné prózy.
Václav Vratislav z Mitrovic se narodil jako jeden ze čtyř synů šlechtice Štěpána Vratislava z Mitrovic. Otec byl regentem pána Adama z Hradce. Václav Vratislav byl...
Životopis
Václav Vratislav z Mitrovic, řečený Tureček, je autorem cestopisné prózy.
Václav Vratislav z Mitrovic se narodil jako jeden ze čtyř synů šlechtice Štěpána Vratislava z Mitrovic. Otec byl regentem pána Adama z Hradce. Václav Vratislav byl vychováván na jezuitských školách v Jidřichově Hradci.
Václav Vratislav měl rád cestopisy popisující turecké země. Na přímluvu pána z Hradce, který byl komorníkem a nejvyšším kancléřem království, se patnáctiletý Václav Vratislav stal panošem v poselstvu Fridricha Krekvice a vydal se do Istanbulu. Průvod římského císaře Rudolfa II. Habsburského, který tvořilo padesát osob, měl vystřídat předchozí Peczovo poselstvo, které působilo v hlavním městě Osmanské říše, Istanbulu od roku 1587. V té době vládlo mezi habsburskou monarchií a Tureckem příměří vyjednané a podepsané císařem Maxmiliánem II. Tento mír však byl pro monarchii značně drahý, neboť se platilo nejen za mír, ale upláceli se i turečtí úředníci.
I když panoval mezi Habsburky a Osmanskou říší mír, přesto se sváděly pohraniční boje. Při jednom z bojů zahynul místní vojenský vůdce v Uhrách Hasan paša a sultánův syn. To vyvolalo v Istanbulu velké rozhořčení, lidé volali po pomstě a velkovezír Sinan paša této situace bez skrupulí obratně využil. Nechal uvěznit Krekvice i jeho poselstvo. Císařský vyslanec chtěl ještě poslat do Vídně listiny varující před nadcházející válkou. Tyto listiny však sultánovi vojáci zadrželi. Krekvic byl během patnáctileté války (v letech 1593 - 1606) vlečen velkovezírem Sinanem pašou s vojskem a nakonec na následky nelidského zacházení zemřel.
Václav Vratislav strávil v tureckém vězení a na galejích několik let. Své zážitky pak popsal v roce 1599 ve své knížce. V roce 1596 se vrátil ze zajetí a chvíli se zotavoval z prožitých útrap. Oženil se s Ludmilou Ježovskou z Lub, které otec daroval jako věno Starý Knín. Václav Vratislav odejel zpět na uherskou frontu a zúčastnil se bojů proti pohanům.
Václav Vratislav z Mitrovic prožil v tureckém zajetí nepříjemné roky. Když byl propouštěn, musel přísahat, že již nebude bojovat proti Turkům. Jeho další účast v bojích na uherské frontě by mohla v případě jeho nového zajetí a prozrazení pro něho znamenat smrt.
Během stavovských bouří zůstal Václav Vratislav věrný císaři a musel odejít ze země. Po Bílé hoře se vrátil a postupně dosáhl vysokých úřadů a poct. Stal se nejvyšším sudím zemským a tajným císařským radou. Koupí a rozumným hospodařením rozmnožil svůj majetek. V roce 1629 ho Ferdinand II. povýšil do panského stavu, čímž ocenil Vratislavovy služby při obraně křesťanství a mocnářství.
Václav Vratislav z Mitrovic měl šest synů. Ve své závěti jim odkázal Starý Knín se vsí Zduchlovice, tvrz Chrastinu a Korkyni, a několik vsí, např. Smilovice, Hlážovice, Libšice a Mokřsko.
Václav Vratislav z Mitrovic je pohřben v kostele svatého Jakuba Většího (též Staršího) v Praze - Starém Městě. Barokní náhrobek z let 1714 - 1716 nejvyššího českého kancléře byl vytvořen podle návrhu vídeňského architekta J. B. Fischera z Ehrlachu. Náhrobek je u levé boční lodi a je zdobený sochami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
Václav Vratislav z Mitrovic je autorem cestopisné prózy, která podle literárního historika J. Vlčka náleží "k nejpůvabnějším a nejvýznačnějším knihám staročeským".
Příhody - 1599, autor v ní vypsal, co viděl a zažil na své cestě, když se v roce 1591 jako patnáctiletý hoch z české rytířské rodiny dostal s poselstvem císaře Rudolfa II. ke dvoru tureckého sultána v Cařihradě. Vratislavova "turecká cesta" se protáhla na pět let. Z nich po zatčení v Cařihradě strávil rok a půl na galejích a dva roky v nejhorším tureckém vězení, cařihradské Černé věži, nazývané také hrobem živých. Mnozí současníci Vratislava psali o Turcích jako o pohanech a nepřátelích křesťanstva, Vratislav popisoval odlišnou tureckou kulturu s velkým zanícením. K islámskému náboženství se nestavěl negativně. Obdivoval tureckou architekturu, velké zahrady, čistotu lázní i špitály. Rozeznával zlé a špatné lidi bez ohledu na víru. Vratislavovo líčení krajin, měst, staveb, zvyků a lidí ukazuje na vnímavého a bystrého pozorovatele. Své příhody a zážitky vypsal živě a poutavě, svěžím a prostým slohem, který ani při líčení nezměrných útrap na galejích a ve vězení nepostrádal humor.
Kniha nebyla za Vratislavova života nikdy vydána.Teprve díky opisům jeho vnuka zůstal zajímavý a poutavý text zachován. Cestopis byl vydán až obrozeneckým spisovatelem Františkem Martinem Pelclem v roce 1777 pod názvem Příhody Václava Vratislava, svoboného pána z Mitrovic.
Václav Vratislav z Mitrovic se narodil jako jeden ze čtyř synů šlechtice Štěpána Vratislava z Mitrovic. Otec byl regentem pána Adama z Hradce. Václav Vratislav byl vychováván na jezuitských školách v Jidřichově Hradci.
Václav Vratislav měl rád cestopisy popisující turecké země. Na přímluvu pána z Hradce, který byl komorníkem a nejvyšším kancléřem království, se patnáctiletý Václav Vratislav stal panošem v poselstvu Fridricha Krekvice a vydal se do Istanbulu. Průvod římského císaře Rudolfa II. Habsburského, který tvořilo padesát osob, měl vystřídat předchozí Peczovo poselstvo, které působilo v hlavním městě Osmanské říše, Istanbulu od roku 1587. V té době vládlo mezi habsburskou monarchií a Tureckem příměří vyjednané a podepsané císařem Maxmiliánem II. Tento mír však byl pro monarchii značně drahý, neboť se platilo nejen za mír, ale upláceli se i turečtí úředníci.
I když panoval mezi Habsburky a Osmanskou říší mír, přesto se sváděly pohraniční boje. Při jednom z bojů zahynul místní vojenský vůdce v Uhrách Hasan paša a sultánův syn. To vyvolalo v Istanbulu velké rozhořčení, lidé volali po pomstě a velkovezír Sinan paša této situace bez skrupulí obratně využil. Nechal uvěznit Krekvice i jeho poselstvo. Císařský vyslanec chtěl ještě poslat do Vídně listiny varující před nadcházející válkou. Tyto listiny však sultánovi vojáci zadrželi. Krekvic byl během patnáctileté války (v letech 1593 - 1606) vlečen velkovezírem Sinanem pašou s vojskem a nakonec na následky nelidského zacházení zemřel.
Václav Vratislav strávil v tureckém vězení a na galejích několik let. Své zážitky pak popsal v roce 1599 ve své knížce. V roce 1596 se vrátil ze zajetí a chvíli se zotavoval z prožitých útrap. Oženil se s Ludmilou Ježovskou z Lub, které otec daroval jako věno Starý Knín. Václav Vratislav odejel zpět na uherskou frontu a zúčastnil se bojů proti pohanům.
Václav Vratislav z Mitrovic prožil v tureckém zajetí nepříjemné roky. Když byl propouštěn, musel přísahat, že již nebude bojovat proti Turkům. Jeho další účast v bojích na uherské frontě by mohla v případě jeho nového zajetí a prozrazení pro něho znamenat smrt.
Během stavovských bouří zůstal Václav Vratislav věrný císaři a musel odejít ze země. Po Bílé hoře se vrátil a postupně dosáhl vysokých úřadů a poct. Stal se nejvyšším sudím zemským a tajným císařským radou. Koupí a rozumným hospodařením rozmnožil svůj majetek. V roce 1629 ho Ferdinand II. povýšil do panského stavu, čímž ocenil Vratislavovy služby při obraně křesťanství a mocnářství.
Václav Vratislav z Mitrovic měl šest synů. Ve své závěti jim odkázal Starý Knín se vsí Zduchlovice, tvrz Chrastinu a Korkyni, a několik vsí, např. Smilovice, Hlážovice, Libšice a Mokřsko.
Václav Vratislav z Mitrovic je pohřben v kostele svatého Jakuba Většího (též Staršího) v Praze - Starém Městě. Barokní náhrobek z let 1714 - 1716 nejvyššího českého kancléře byl vytvořen podle návrhu vídeňského architekta J. B. Fischera z Ehrlachu. Náhrobek je u levé boční lodi a je zdobený sochami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
Dílo Václava Vratislava z Mitrovic:
Václav Vratislav z Mitrovic je autorem cestopisné prózy, která podle literárního historika J. Vlčka náleží "k nejpůvabnějším a nejvýznačnějším knihám staročeským".
Příhody - 1599, autor v ní vypsal, co viděl a zažil na své cestě, když se v roce 1591 jako patnáctiletý hoch z české rytířské rodiny dostal s poselstvem císaře Rudolfa II. ke dvoru tureckého sultána v Cařihradě. Vratislavova "turecká cesta" se protáhla na pět let. Z nich po zatčení v Cařihradě strávil rok a půl na galejích a dva roky v nejhorším tureckém vězení, cařihradské Černé věži, nazývané také hrobem živých. Mnozí současníci Vratislava psali o Turcích jako o pohanech a nepřátelích křesťanstva, Vratislav popisoval odlišnou tureckou kulturu s velkým zanícením. K islámskému náboženství se nestavěl negativně. Obdivoval tureckou architekturu, velké zahrady, čistotu lázní i špitály. Rozeznával zlé a špatné lidi bez ohledu na víru. Vratislavovo líčení krajin, měst, staveb, zvyků a lidí ukazuje na vnímavého a bystrého pozorovatele. Své příhody a zážitky vypsal živě a poutavě, svěžím a prostým slohem, který ani při líčení nezměrných útrap na galejích a ve vězení nepostrádal humor.
Kniha nebyla za Vratislavova života nikdy vydána.Teprve díky opisům jeho vnuka zůstal zajímavý a poutavý text zachován. Cestopis byl vydán až obrozeneckým spisovatelem Františkem Martinem Pelclem v roce 1777 pod názvem Příhody Václava Vratislava, svoboného pána z Mitrovic.