Vajanský byl slovenský spisovatel, publicista a politik.

Vajanský, vlastním jménem Svetozár Hurban, byl synem Jozef Miloslav Hurban. Jozef Miloslav Hurban byl jedním z vůdčích osobností štúrovské generace.

Vajanský vystudoval práva a poté pracoval jako advokát. Později působil trvale jako redaktor Národních novin. Celý život bojoval za národní práva Slováků, třikrát byl za svou činnost odsouzen maďarskými soudy k vězení. Udržoval časté kontakty se slovanským světem. Byl slavjanofil, věřil v pomoc Rusů slovanským národům.

Vajanský byl spolutvůrcem Slovenské národní strany, pro pasivitu její politiky byl kritizován na přelomu století skupinou kolem časopisu Hlas. Spor pokračoval i po jeho smrti.

Dílo Vajanského:

Vajanský psal jako literát básně, prózu a literární kritiky.

Poezie – sbírky:

Tatry a more – 1879, podnětem byl autorův pobyt jako vojáka u Jihoslovanů. Bylo to v době anexe Bosny a Hercegoviny. Sbírku, která obsahuje jeho básnickou produkci od šedesátých let, věnoval Adolfu Heydukovi za jeho zájem o Slovensko.

Spod jarma – 1884, klade větší důraz na epické skladby
Verše – 1890, přinášejí bohatství strofických forem.

Próza:
Prozaické útvary zaujímají podstatnou část Vajanského tvorby. K nejvýznamnějším patří:

Letiace tiene – 1883, v novele představuje autor různé typy zemanské vrstvy. Věřil ve spojení zemanstva s inteligencí, která vzejde z lidových vrstev.

Suchá ratolest´ - 1884, společenský román vykresluje autorovu vizi o rozvrstvení společnosti tak, aby se rozvíjel národní život. Na těchto snahách se i zde podílejí zástupci zemanstva.

Koreň a výhonky – 1895 – 96, dvousvazskový generační román.

Kotlín – 1901. V tomto románě ostře vystoupil proti koncepci mladých hlasistů a vzbudil tím značný odpor.

Publicistický charakter mají Vajanského cestopisy:

Dubrovník – Cetinje – 1901
Sofia – Pleven – 1910

Vajanský patřil k vedoucím osobnostem slovenského národního života v osmdesátých a devadesátých letech 19. století.