Věra Nosková je česká spisovatelka, novinářka, propagátorka vědy a kritického myšlení.

Brzy po narození se s rodiči přestěhovala do Strakonic v jižních Čechách, kde žila do dvaceti let. Vystudovala zde gymnázium, později studovala při zaměstnání Střední pedagogickou školu v Praze. Do roku 1990 vystřídala asi 16 zaměstnavatelů a mnoho profesí (aranžérka, dělnice, závorářka, cukrářka, uklizečka, kreslička družstva architektů, archivářka u Památkářů, pracovnice Osvětové besedy, servírka). Nejdéle byla učitelkou v mateřské škole a noční vychovatelkou v Domově mládeže Haštalská v Praze.
Po roce 1989 začala pracovat jako novinářka a externí rozhlasová redaktorka. Od roku 2003 se věnuje psaní beletrie. Ve vlastním nakladatelství vydává populárně vědecké publikace významných členů občanského sdružení Sisyfos, prózu jiných autorů a vlastní díla.
Věra Nosková byla spoluzakladatelkou a po tři roky předsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a je členkou PEN klubu.

Věra Nosková žije v Praze, je vdaná a má dva dospělé syny.

Dílo

Poezie
V 60. a 70. letech publikovala básně v časopisech Divoké víno a Literární měsíčník, některé texty byly uváděny v pořadech "Zelené peří" Mirka Kováříka v divadle Rubín. První sbírka básní připravená do tisku v Českobudějovickém nakladatelství Růže počátkem 80. let byla těsně před vydáním zakázána. Jediná sbírka básní "Inkoustové pádlo" vyšla roku 1988.

Publicistika
Po roce 1989 našla nová zaměstnání jako tajemnice a redaktorka v Českém deníku, jako redaktorka Týdnu (časopisu pro venkov), reportérka obrazové přílohy Blesk Magazín, redaktorka Europress a nakonec jako spoluautorka přílohy " Věda a lidé" Hospodářských novin. Externě spolupracovala s Lidovými novinami a MF DNES, časopisy Reflex, Print and Publishing, Packaging, Sanquist, Listy, na Slovensku Rozmer a Prometheus V devadesátých letech uváděla pořad "Naše téma" v Českém rozhlase Vltava, a již několik let píše pravidelné fejetony pro týdeník Rozhlas. Vedle článků popularizujících vědu psala zejména reportáže, rozhovory a fejetony.
Je autorkou námětů pro televizní pořady Klekánice (ČT 2) a Na vlastní oči (Nova)

Beletrie
Od roku 1996 vydala 10 knih beletrie - jako první novelu reflektující její předchozí novinářskou zkušenost Ten muž zemře, (Čs. spisovatel 1996). V pořadí čtvrtou knihu - román Bereme co je, vydala nejprve ve vlastním nakladatelství. Román, brzy označený za "generační", vyvolal značný ohlas u odborné kritiky i čtenářů a v upravené podobě byl nově vydán roku 2005 v nakladatelství Národního divadla Abonent a nominován na cenu Magnesia Litera. Tento autobiografický text o dospívání na malém městě je prvním dílem postupně vydané trilogie. Druhý díl Obsazeno (nominace na Cenu Josefa Škvoreckého) je hutným a expresivním popisem doby po okupaci v roce 1968. Třetí díl Víme svý uzavírá trilogii přiblížením atmosféry normalizačních let v malém pohraničním městě.

Knížka humorných povídek a fejetonů Ať si holky popláčou byla nominována na Cenu Boženy Němcové.

Po dokončení románové trilogie se Věra Nosková vrací k tématům své novinářské práce a později v reakci na feministickou expanzi a skrytá dramata v rodinách, kdy je obětí muž, vydává titul na pomezí žánru s názvem Chraňme muže. V současnosti (2012) pracuje na svém dalším románu s pracovním názvem Introvert a krokodýl a na volném pokračování poslední knihy s názvem Příběhy mužů.

Dosud vydané knihy:
Inkoustové pádlo
Ten muž zemře
Je to hustý
Bereme, co je
Ať si holky popláčou
Obsazeno
Ve stínu mastodonta
Víme svý
Ještě se uvidí
Přece by nám nelhali
Chraňme muže

Popularizace vědy
Věra Nosková iniciovala vznik Českého klubu skeptiků Sisyfos, kterému pak i několik let předsedala. Zakládajícími členy klubu, jehož hlavní činností je propagace kritického myšlení, byli novináři, lékaři a vědci (Jiří Grygar, Václav Hořejší, Ivan David). Na půdě klubu se později ustavila společensko - filosofická sekce, kterou vedl Rudolf Battěk. Jako členka Českého klubu skeptiků zpracovala některá témata a přednášela o nich na řadě míst v Čechách a na Slovensku. Klub pořádá pravidelné přednášky pro veřejnost v budově Akademie věd České republiky, vydává vlastní Zpravodaj a uděluje anticenu Bludný balvan.