Vilém Závada byl básník a překladatel.

Vilém Závada se narodil v Ostravě - Hrabové. Jeho otec byl chalupník a válcíř ve vítkovických hutích. Padl v roce 1915 na ruské frontě. Matka musela rodinu živit sama.

Třebaže rodina žila nuzně, byl Vilém Závada jako velmi schopný žák po obecné škole přijat do tercie ostravského gymnázia, kde roku 1923 maturoval. Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu a ke konci studia připojil i knihovnictví.

Po ukončení studií v roce 1927 se Vilém Závada stal redaktorem nakladatelství Aventina, kde uveřejnil desítky referátů a recenzí i rozhovorů s významnými autory, např. s F. X. Šaldou, V. Vančurou a K. Čapkem.

Vilém Závada byl členem Devětsilu, V roce 1929 získal doktorát filozofie s disertací Václav Šolc, život a dílo, později vydanou s titulem Václav Šolc, básník Prvosenek. V těchto letech také Vilém Závada navázal přátelství s básníky své generace V. Nezvalem, J. Seifertem a F. Halasem.

V roce 1933 odešel Vilém Závada do nakladatelství Melantrich a řídil Listy pro umění a kritiku až do roku 1937.

Na redaktorskou a lektorskou práci v nakladatelstvích navázal Vilém Závada dlouholetým působením v Národní a univerzitní knihovně. Řadu let byl činný ve vedení česko-venkovských spisovatelů.



Poezie:
První Závadovy básnické kroky jsou spjaty s poetismem, ale jen tvůrčí technikou, protože jeho základní životní pocit, formovaný neradostným dětstvím a chmurným Ostravskem, se nemohl změnit veselým viděním světa.

Panychida - 1927, debut, v němž je patrný vliv poetistické imaginace, ale celkový pocit sbírky je tragický
Siréna - 1932, smutek převažuje i v této sbírce
Pašijový týden - 1931

Cesta pěšky - 1937, ve sbírce jsou patrné změny v ladění veršů, apokalyptické vize rozkladu jsou převáženy hledáním nových hodnot, které nalézá v lásce k přírodě, v lidské solidaritě

Tragická symbolika převažuje ve sbírkách reagujících na Mnichov, začátek okupace a na válku.
Hradní věž - 1940
Povstání mrtvých - 1946

Další sbírky:
Město světla - 1950, sbírka je poplatná požadavkům na socialistickou tvorbu
Polní kvítí - 1955, je stejného zaměření jako předchozí sbírka

Zvroucnění básnického projevu a obrat k zásadním otáskám lidské existence přinesly až tři závěrečné sbírky:
Jeden život - 1962
Na prahu - 1970
Živote díky - 1977

Poezie pro děti:
Mám rád svou maminku - 1954
Půjdu do mateřské školy - 1955
Jdou vojáci, jdou - 1956
U maminky a tatínka - 1959

Eseje:
Za Otokarem Březinou - 1929
Václav Šolc, básník Prvosenek

Krajina a lidé mého srdce - 1975, komentář k autorovu básnickému vývoji je výbor ze studií, vzpomínek a úvah o literatuře

Vilém Závada také překládal z francouzštiny, ruštiny, maďarštiny a slovenštiny.