Vítězslav Nezval byl básník, prozaik, vůdčí představitel avantgardní poezie v první polovině 20. století, poetismu a surrealismu. V roce 1953 byl jmenován národním umělcem Československé republiky, byl držitelem zlaté medaile Světové rady míru.

Dětství prožil Nezval v Šarnikovicích, kde jeho otec působil jako učitel. Gymnázium vystudoval v Třebíči, FF UK nedokončil. Krátce byl zaměstnán v Masarykově naučném slovníku pak žil s menšími přestávkami volně jako spisovatel.

V letech 1928 – 29 byl Nezval dramaturgem Osvobozeného divadla. V letech 1945 – 51 vedl filmový odbor ministerstva informací.

Nezval byl všestranně nadaný, první básně uveřejňoval již za svých studií. V Brně pokračoval pod vlivem J. Mahena, v Praze se přátelil s V. Vančurou, E.F. Burianem, J. Wolkerem aj.

Jako člen Devětsilu byl Vítězslav Nezval nejvýznamnějším představitelem poetizmu. Ve třicátých letech založil Surrealistickou skupinu. Po válce se angažoval ve prospěch socialisticky orientované kultury.

Ve svých dílech Nezval využívá poznatků ze svých cest, např. do Švýcarska, Francie, Monaka, Itálie, Sovětského svazu aj.

Vítězslav Nezval zemřel na zástavu srdce a je pohřben na pražském Vyšehradě.

Poezie
- Máj – 1922, sbírka milostné a přírodní lyriky
- Podivuhodný kouzelník – 1922, lyrickoepická skladba jíž začíná Nezvalova tvorba v duchu poetismu
- Pantomima – 1924, je považována za vrchol poetické tvorby, vyznačuje se pestrostí žánrů a výrazným podílem výtvarné složky

Během šesti let vydal Nezval řadu poetických sbírek:
- Abeceda – 1926
- Menší růžová zahrada – 1926
- Dobrodružství noci a vějíře – 1927
- Nápisy na hroby – 1927
- Akrobat – 1927
- Edison – 1928
- Falešný mariáš – 1925
- Manifesty poetismu – 1928, s K. Teigem
- Básně noci – 1930, do této sbírky zařadil Nezval některé skladby z dvacátých let:
Smuteční hrana za Otakara Březinu
Noci
Podivuhodný kouzelník
Akrobat
Edison
Signál času
Silvestrovská noc
Neznámá ze Seiny

V polovině třicátých let se Nezvalova poetika mísí se surrealistickými prvky, prohlubuje se využívání snů a podvědomí.
- Skleněný havelok – 1932
-
- Pět prstů – 1932
- Zpáteční lístek – 1933
- Sbohem a šáteček – 1934
- Žena v množném čísle – 1936
- Praha s prsty deště – 1936
- Absolutní hrobař – 1937
- 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – 1936, dodržuje formu villonské balady a aktuálně reaguje na dobové sociální problémy
- Matka Naděje – 1938, vzniká v době autorovy obavy o život těžce nemocné matky

Na mnichovské a válečné události reaguje sbírkami:
- Historický obraz – 1939
- Pět minut za městem – 1940

Z poválečných sbírek a rozsáhlých lyrickoepických skladeb:
- Velký orloj – 1949
- Křídla – 1952
- Chrpy a města – 1955
- Stalin – 1949
- Zpěv míru – 1950
- Z domoviny – 1951

Próza
Lyrické postupy prostupují prózou.
- Kronika z konce tisíciletí – 1929
- Posedlost – 1930
- Doloe for niente – 1931
- Pan Harat – 1932
- Jako vejce vejci – 1933
- Řetěz štěstí – 1936
- Valérie a týden divů – 1945, tzv. černý román

Surrealistické postupy jsou patrny v prózách z cest.
- Neviditelná Moskva – 1935
- Ulice Git-le-coeur – 1936
- Pražský chodec – 1938

Pro děti:
- Anička skřítek a slaměný klobouk – 1936, vyznačuje se fantastickým dějem

Drama:
- Depeše na kolečkách – 1926
- Strach – 1930, surrealistické drama

Vítězslav Nezval psal poetické scénické básně pro Osvobozené divadlo. Velkého úspěchu se dočkaly Nezvalovy adaptace klasických předloh.
- Schovávaná na schodech – 1931, podle P. Calderóna
- Manon Lescaut – 1940, podle A.F. Prévosta
- Milenci z kiosku – 1932
- Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – 1956, alegorická výstraha před zánikem civilizace atomovou válkou

Vítězslav Nezval rovněž překládal avantgardní poezii, vkládal do ní vlastní básnickou originalitu.
Jeho estetické názory obsahuje Moderní poezie – 1938. Monograficky se zabýval osobností umělců ze světa literatury a výtvarného umění, např. J. Čapka, J. Wolkera, A. Slavíčka aj.