Vladimír Körner je uznávaný český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista.
Rodina Körnerů pocházela ze Sudet. V roce 1939 odtamtud museli odejít do vnitrozemí. Syn Vladimír se narodil „cestou" v Prostějově, už v oblasti...
Životopis
Vladimír Körner je uznávaný český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista.
Rodina Körnerů pocházela ze Sudet. V roce 1939 odtamtud museli odejít do vnitrozemí. Syn Vladimír se narodil „cestou" v Prostějově, už v oblasti protektorátu. Rodina se usadila v Uhřičicích u Kojetína. Otec Vladimíra Körnera patřil během války k představitelům vojenského odboje v Kojetíně. Byl v tajné vojenské organizaci, která připravovala povstání na Moravě v roce 1944. Padl v posledních bojích války 7. května 1945 a „in memoriam" dostal dva válečné kříže.
Po válce se rodina vrátila na severní Moravu do Zábřeha. Zde Vladimír Körner zažil odsun Němců. V letech 1954 - 1957 vystudoval Filmovou průmyslovou školu v Čimelicích a ve studiu pak pokračoval v letech 1958 - 1963 na FAMU - obor dramaturgie - u profesora F. A. Dvořáka a M. Kundery.
Během studií působil Körner jako dramaturg a později i jako scenárista Filmového studia Barrandov. K jeho prvním pracím patřily scénáře k filmům Deváté jméno a Čas jeřabin (1963).
Za své tvůrčí úsilí je Vladimír Körner držitelem řady ocenění z našich i mezinárodních festivalů - Berlín, Karlovy Vary, Sapporo, Monte Carlo, Cannes a další. V roce 2004 obdržel prestižní „Cenu Vladislava Vančury".
V literárních dílech Vladimíra Körnera i v jeho scénářích se promítá základní životní pocit vyrůstající ze zážitků z dětství a 2. světové války. Jejich společným rysem je zápas jednotlivce s nejrůznějšími silami, které mu brání uskutečnit vlastní záměry. Osudy těchto osamocených jedinců jsou sledovány od středověku do poloviny 20. století.
Próza:
Střepiny v trávě - 1964, prvotina, novela o děvčátku, které Němci vzali rodičům odvlečených do koncentračního tábora a daného na výchovu do Německa
Slepé rameno - 1965, román o činnosti odbojové skupiny za 2. světové války
Adelheid - 1967, novela o odsunu Němců po válce ze severovýchodní Moravy
Písečná kosa - 1970, historický román, na pozadí výprav Řádu německých rytířů na pohanský sever Evropy ve 13. století probírá Körner psychologii člověka, který zabíjí ve jménu víry
Údolí včel - 1975, baladická historická novela o období 13. století s katastrofickým koncem
Zánik samoty Berhof - 1973, román o podještědském pohraničí těsně po 2. světové válce
Zrození horského pramene - 1979, baladické osudy vdovy po partyzánovi, která svoji životní nejistotu řeší odchodem do pohraničí
Podzimní novely - 1983, soubor tří novel
Lékař umírajícího času - 1984, historický román o životě lékaře Jana Jessenia a jeho osudu za třicetileté války
Život za podpis - 1989, diptych z prusko-rakouské války
Post bellum - 1986, 2 novely z prusko-rakouské války
Anděl milosrdenství - 1988, dramatický příběh z 1. světové války
Psí kůže - 1992, próza z období 17. století a třicetileté války
Smrt svatého Vojtěcha - 1993, historická legenda
Oklamaný - 1994, historický román o bitvě u Hradce Králové v roce 1866
Odváté novely - 1995
Filmy - náměty, scénáře:
Jako filmový a televizní scenárista pracoval Vladimír Körner velmi často s režiséry Františkem Vláčilem, Karlem Kachyňou a Antonínem Moskalykem, zejména na zfilmování vlastních próz:
Většina jeho novel i románů vznikla původně jako filmové povídky. Od poloviny šedesátých let také Vladimír Körner publikoval v časopisech a odborném tisku - Film a doba, Plamen.
Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitnímu, co do roku 1989 vycházelo v oficiální produkci.
Deváté jméno - 1963
Místenka bez návratu - 1964
Údolí včel - 1967, režisér František Vláčil
Adelheid - 1967, režisér František Vláčil, bylo zfilmováno v roce 1969
Pověst o stříbrné jedli - 1973
Sázka na třináctku - 1977
Silnější než strach - 1978
Cukrová bouda - 1980
Zánik samoty Berhof - 1983
Kukačka v temném lese - 1984
Lékař umírajícího času
Krev zmizelého - 2005, režie Milan Cieslar, scenárista Vladimír Körner ve filmu ukázal na čtyřech ročních obdobích a čtyřech různých desetiletích část zamlčovaných úseků našich dějin. Jde o rozsáhlý a výpravný historický film, velkolepý epos lásky a prokletí. Komorní příběh matky a dcery na pozadí událostí zasazených v rozmezí let 1939 až 1961.Jde o K¨rnerův nejvíce autobiografický film, připomínající prožitky v západním koutě pohraničních hor. Příběh začíná po vypuknutí 2. světové války milostným příběhem baltského šlechtice Arna von Lieven a Češky Helgy. Prožívají vášnivou lásku, ale Arno je povolán zpět do válečné hrůzy. Z krátkého vztahu se Helze narodí dcera Dorli. Dítě se pro Helgu stává jediným smyslem života. Musí svou dceru ochránit a pokusit se přežít navzdory všem útrapám složité doby. Scénář byl zároveň zpracován do čtyřdílného televizního filmu pod názvem Stín zmizelého.
Rodina Körnerů pocházela ze Sudet. V roce 1939 odtamtud museli odejít do vnitrozemí. Syn Vladimír se narodil „cestou" v Prostějově, už v oblasti protektorátu. Rodina se usadila v Uhřičicích u Kojetína. Otec Vladimíra Körnera patřil během války k představitelům vojenského odboje v Kojetíně. Byl v tajné vojenské organizaci, která připravovala povstání na Moravě v roce 1944. Padl v posledních bojích války 7. května 1945 a „in memoriam" dostal dva válečné kříže.
Po válce se rodina vrátila na severní Moravu do Zábřeha. Zde Vladimír Körner zažil odsun Němců. V letech 1954 - 1957 vystudoval Filmovou průmyslovou školu v Čimelicích a ve studiu pak pokračoval v letech 1958 - 1963 na FAMU - obor dramaturgie - u profesora F. A. Dvořáka a M. Kundery.
Během studií působil Körner jako dramaturg a později i jako scenárista Filmového studia Barrandov. K jeho prvním pracím patřily scénáře k filmům Deváté jméno a Čas jeřabin (1963).
Za své tvůrčí úsilí je Vladimír Körner držitelem řady ocenění z našich i mezinárodních festivalů - Berlín, Karlovy Vary, Sapporo, Monte Carlo, Cannes a další. V roce 2004 obdržel prestižní „Cenu Vladislava Vančury".
Dílo Vladimíra Körnera:
V literárních dílech Vladimíra Körnera i v jeho scénářích se promítá základní životní pocit vyrůstající ze zážitků z dětství a 2. světové války. Jejich společným rysem je zápas jednotlivce s nejrůznějšími silami, které mu brání uskutečnit vlastní záměry. Osudy těchto osamocených jedinců jsou sledovány od středověku do poloviny 20. století.
Próza:
Střepiny v trávě - 1964, prvotina, novela o děvčátku, které Němci vzali rodičům odvlečených do koncentračního tábora a daného na výchovu do Německa
Slepé rameno - 1965, román o činnosti odbojové skupiny za 2. světové války
Adelheid - 1967, novela o odsunu Němců po válce ze severovýchodní Moravy
Písečná kosa - 1970, historický román, na pozadí výprav Řádu německých rytířů na pohanský sever Evropy ve 13. století probírá Körner psychologii člověka, který zabíjí ve jménu víry
Údolí včel - 1975, baladická historická novela o období 13. století s katastrofickým koncem
Zánik samoty Berhof - 1973, román o podještědském pohraničí těsně po 2. světové válce
Zrození horského pramene - 1979, baladické osudy vdovy po partyzánovi, která svoji životní nejistotu řeší odchodem do pohraničí
Podzimní novely - 1983, soubor tří novel
Lékař umírajícího času - 1984, historický román o životě lékaře Jana Jessenia a jeho osudu za třicetileté války
Život za podpis - 1989, diptych z prusko-rakouské války
Post bellum - 1986, 2 novely z prusko-rakouské války
Anděl milosrdenství - 1988, dramatický příběh z 1. světové války
Psí kůže - 1992, próza z období 17. století a třicetileté války
Smrt svatého Vojtěcha - 1993, historická legenda
Oklamaný - 1994, historický román o bitvě u Hradce Králové v roce 1866
Odváté novely - 1995
Filmy - náměty, scénáře:
Jako filmový a televizní scenárista pracoval Vladimír Körner velmi často s režiséry Františkem Vláčilem, Karlem Kachyňou a Antonínem Moskalykem, zejména na zfilmování vlastních próz:
Většina jeho novel i románů vznikla původně jako filmové povídky. Od poloviny šedesátých let také Vladimír Körner publikoval v časopisech a odborném tisku - Film a doba, Plamen.
Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitnímu, co do roku 1989 vycházelo v oficiální produkci.
Deváté jméno - 1963
Místenka bez návratu - 1964
Údolí včel - 1967, režisér František Vláčil
Adelheid - 1967, režisér František Vláčil, bylo zfilmováno v roce 1969
Pověst o stříbrné jedli - 1973
Sázka na třináctku - 1977
Silnější než strach - 1978
Cukrová bouda - 1980
Zánik samoty Berhof - 1983
Kukačka v temném lese - 1984
Lékař umírajícího času
Krev zmizelého - 2005, režie Milan Cieslar, scenárista Vladimír Körner ve filmu ukázal na čtyřech ročních obdobích a čtyřech různých desetiletích část zamlčovaných úseků našich dějin. Jde o rozsáhlý a výpravný historický film, velkolepý epos lásky a prokletí. Komorní příběh matky a dcery na pozadí událostí zasazených v rozmezí let 1939 až 1961.Jde o K¨rnerův nejvíce autobiografický film, připomínající prožitky v západním koutě pohraničních hor. Příběh začíná po vypuknutí 2. světové války milostným příběhem baltského šlechtice Arna von Lieven a Češky Helgy. Prožívají vášnivou lásku, ale Arno je povolán zpět do válečné hrůzy. Z krátkého vztahu se Helze narodí dcera Dorli. Dítě se pro Helgu stává jediným smyslem života. Musí svou dceru ochránit a pokusit se přežít navzdory všem útrapám složité doby. Scénář byl zároveň zpracován do čtyřdílného televizního filmu pod názvem Stín zmizelého.