Vladimír Neff byl český spisovatel, překladatel a scenárista, otec spisovatele sci-fi Ondřeje Neffa.

Vladimír Neff se narodil v Praze v bohaté rodině majitele velkého obchodu. Navštěvoval obecnou školu pro děti z patricijských rodin, studoval na reálném gymnáziu a po jeho ukončení jej rodiče v letech 1925 - 28 poslali na francouzskou obchodní akademii do Ženevy. Po maturitě pracoval jako volontér (praktikant) ve Vídni, potom v obchodním domě v Brémách.

V roce 1930 nastoupil Vladimír Neff do otcova pražského obchodu. Po vojenské službě se však k obchodování nevrátil. V roce 1935 přijal v Melantrichu práci redaktora a cizojazyčného lektora.

Spisovatelské úspěchy přispěly k tomu, že se Vladimír Neff od roku 1939 do konce života věnoval jen své tvorbě. Jen krátce byl scenáristou na Barrandově.

S manželkou, herečkou Vlastou Petrovičovou, někdy Vladimír Neff pracoval na dramatech a překladech. Vladimír Neff strávil většinu života v Praze, pouze v letech 1946 - 53 bydlel na Slapech.

Vladimír Neff zemřel v roce 1983 v Praze a pohřben je na Vyšehradě.


Vladimír Neff se svým epickým talentem a vypravěčským uměním zařadil mezi nejplodnější české prozaiky 20. století. Trvalým rysem jeho tvorby je sklon k ironii a parodii a nadhled. třebaže nedává své filozofické názory přímo najevo, v celé jeho tvorbě jsou patrné rozsáhlé vědomosti.

Jakési přípravné období zahrnuje několik parodií detektivek:
Nesnáze Ibrahima Skály - 1933
Lidé v tógách - 1934, příběh z antického Říma
Papírové panoptikum - 1934
Temperament Petra Bolbeka - 1934
Poslední drožkář - 1935, fantastická satira

Společenská, poněkud schematická kritika se objevuje v románech:
Malý velikán - 1935, autor zde promítá své vlastní zkušenosti z mládí, kritizuje tu měšťanskou společnost
Dva u stolu - 1937, spor dvou bratrů o dědictví po otci
Bůh zbytečnosti - 1939, román
Vyhnáni z ráje - 1939, satira

Další díla:
Omyl růžového stařečka a jiné pohádky pro malé i velké - 1937
První nálet - 1937
Minulost Jany Kosinové - 1940
Pokušitel - 1940
Před pultem a za pultem - 1940
Nikdo nic neví - 1947
Mladá léta - 1952
Tajemství krve - 1953, o dr. Jánském
Nezlob, Kristino! - 1956
Pochodně - 1961

Trampoty pana Humbla - 1967, román je portrétem člověka, který nekriticky mění svoje politické přesvědčení v souladu s dobou

Roucho pana de Balzac - 1981, hrdinou románu je Jiří Kavalír, který se domnívá, že s oblekem velkého romanopisce se stane velkým spisovatelem. Nic takového se nestane a Kavalír se ocitne načas ne léčení v blázinci

Večery u krbu - 1986, kniha vzpomínek, která vznikla na základě rozhovorů o rodině a životě se synem Ondřejem

Autobiografické motivy se objevují v dílech:
Třináctá komnata - 1944, románový příběh malého chlapce Kosti žijícího na Kampě
Marie a zahradník - 1945, novela opět z prostředí Kampy

Po 2. světové válce se Vladimír Neff zaměřuje na historické náměty:
Srpnovští páni - 1953, román z období husitských válek

Nejrozsáhlejším dílem, které je považováno za Neffovo dílo erbovní, je autorova vrcholná pentalogie
Sňatky z rozumu:

Sňatky z rozumu - 1957
Císařské fialky - 1958
Zlá krev - 1959
Veselá vdova - 1961
Královský vozataj - 1963

Na osudu dvou měšťanských rodin - Bornů a Nedobylů - líčí autor vývoj české společnosti po dobu od poloviny 19. století až prakticky do jeho současnosti - do roku 1945. Ukazuje tu na celou řadu negativních jevů, např. ztrátu vlastenectví rodiny Bornů, rozpory Rakousko-Uherska a české buržoazie, honbu za penězi aj.

Druhým vrcholem Neffova díla je pseudohistorická románová trilogie ukazující osudy šlechtice Petra Kukaně z Kukaně, který se v 17. století protlouká světem. Pokouší se řídit si vlastní stát po svém, usiluje o lepší svět. Je však osamocen s vidinou ideálu a skončí tragicky.
Královny nemají nohy - 1973
Prsten Borgiů - 1975
Krásná čarodějka - 1980

Některé prózy Vladimíra Neffa se staly podkladem pro filmové a televizní adaptace, z nichž vedle dalších vynikají Tajemství krve, Třináctá komnata, Sňatky z rozumu, Zlá krev a Trampoty pana Humbla.

Odborná práce:
Filozofický slovník pro samouky neboli Antigorgias - 1948, Gorgias byl starořecký filozof žijící v letech 483 - 375 př.n.l., který popíral možnosti poznávání a mezilidské jazykové komunikace