Voltaire, vlastním jménem Francois - Marie Arouet, byl francouzský spisovatel, dramatik, filozof a historik, významný představitel francouzského osvícenství.

Voltaire pocházel ze zámožné rodiny a již od počátků se pohyboval ve vyšší společnosti. Vystudoval práva, ale již od studentských let se zajímal o literaturu a věnoval se jí.

Třebaže byl zámožný, byl Voltaire velmi často pro své názory pronásledován, vězněn a žil v exilu.
Přesto se mu dostalo významných poct. Byl královským historiografem, členem a ředitelem Akademie i hostem pruského krále Fridricha II. Vedl korespodenci s řadou významných evropských osobností mj. s Fridrichem II. a ruskou carevnou Kateřinou II.

Pro hloubku duchovního díla byl Voltaire považován za nekorunovaného krále Evropy a 18. století bylo označováno jako století Voltairovo.

V posledních letech žil Voltaire na svém panství Ferney nedaleko Ženevy.


Voltaire jako spisovatel a filozof svou literární činností výrazně působil na veřejné mínění.

Filozofické listy - 1734, ve svých filozofických spisech vyjadřoval výrazný humanistický a protiklerikální postoj. Hlásil se k deismu, uznával božské stvoření světa, ale prosazoval princip náboženské tolerance a bojoval proti církevním dogmatům. Bojoval za liberální zřízení zaručující občanské svobody. Očekával však, že tyto změny vyjdou od osvíceného panovníka.

Filozofický slovník - 1764, v něm autor shrnul své názory na náboženství,filozofii, umění a společnost.

Století Ludvíka XIV. - 1751, nejvýznamnější Voltairovo historické dílo, které je pokládáno za první dílo kulturní historie. V době vlády Ludvíka XIV. viděl Voltaire čtvrtý nejosvícenější věk lidstva:
1. období Periklovo
2. éra Augustova
3. renesance

Dějiny Voltraire chápal jako proměny ducha, kultury a vzdělání. Zavedl pojem a obor filozofie dějin.

Pojednání o světových dějinách, o mravech a duchu národů - 1756, 7 svazků, v nichž se zabýval dějinami evropských a asijských národů od Karla Velikého po Ludvíka XIII.

Poezie:
Henriady - 1728, jako epický básník v duchu klasicismu je autorem tohoto eposu o Jindřichu

IV. Panna - 1756, hrdinsko - komická báseň je proticírkevní parodíí znevažující mystický kult panenství Jany z Arku i její historickou hodnotu.

Voltaire psal epigramy, satirické básně, ódy i filozofické básně.

Povídky:
Vrcholem Voltairovy tvorby jsou filizofické povídky.
Memnon - 1745
Candide aneb Optimismus - 1759, v těchto povídkách zesměšňuje filozofii nekritického optimismu.

Zadig - 1748
Báseň o pohromě lisabonské - 1756, autor zde vyvrací víru v řízení prozřetelnosti.

Mikromegas - 1752, uvádí pohled na Zemi a její obyvatele z hlediska kosmických parametrů.

Prosťáček - 1767, v této povídce autor sleduje společnost naivním pohledem civilizací nezkaženého divocha.

Dramatická tvorba:
Dramatická tvorba tvoří důležitou složku Voltairova díla. Je autorem 52 her, z toho 27 tragédií.
Největšího úspěchu dosáhl dramaty:

Zaira - 1732, tragédie o konfliktu lásky a náboženského fanatismu
Meropa - 1743, příběh mateřské lásky

I další tragédie a komedie mají protiklerikální a protityranské tendence a mravoličný charakter.
Voltairovská tradice zůstala živá i v dalších staletích.