William Bradford byl účastník a historik koloniálního osídlení.

William Bradford náležel ve svém rodišti ke skupině puritánských rozkolníků, kteří odmítali účast na bohoslužbách státní anglikánské církve a tvořili tajně radikálnější protestanské sbory. V roce 1609 se jich většina vystěhovala do Holandska, za náboženskou svobodou.

Bradford byl tkalcem v Leydenu, ale četbou v angličtině, holandštině a latině získal dobré vzdělání. Po deseti letech se však členové sboru začali obávat, aby se jim děti neodrodily a rozhodli se přestěhovat na pobřeží Severní Ameriky, kde byla dosud jediná malá anglická kolonie ve Virginii.

Památná plavba na lodi Mayfloweru přes Atlantik, skončila daleko na sever od Virginie u pobřeží nazvaného později Nová Anglie. Před přistáním podepsal Bradford spolu s jinými předáky tzv. Mayyflowerskou úmluvu, která znamenala popření feudálního rozhodování shora a první dobrovolné sdružení oobčanů v politickou obec. Historikové to považují za průkopnický dokument amerického typu. Po vylodění založili poutníci osadu New Plymouth. Teprve v roce 1630 hromadné puritánské stěhování vytvořilo v okolí město Boston a kolonii Massachusetts, s níž v roce 1692 New Plymouth splynul.

Bradford sloužil osadě jako její guvernér s přestávkami přes třicet let. Postupem času si ale stěžoval, že u osadníků mizí původní skromná zbožnost a převládá zištnost a násilnosti, zvláště války s místními Indiány.