Wislava Szymborska byla polská básnířka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu.

Wislava Szymborska vystudovala na Jagellonské univerzitě v Krakově polonistiku a sociologii. Poté pracovala řadu let jako redaktorka literárního týdeníku Zycie Literackie. Současně se věnovala i vlastní literární tvorbě.

V padesátých letech se Wislava Szymborska angažovala pro socialismus, ale později se od něho distancovala. Podílela se na činnosti Solidarity a na samizdatových a exilových edicích.
Za svou tvorbu získala řadu literárních ocenění a v roce 1996 jí byla udělena Nobelova cena.


Wislava Szymborska je autorkou básní, fejetonů a esejů.

Poezie:
Szymborska psala poezii spojenou s velkými i všedními problémy lidské existence. Často využívala publicistické materiály, zamýšlela se mj. nad vnitřními pocity člověka v odcizeném světě, nad jeho vztahem k národu, společnosti i k historii. Výbory jejich sbírek jsou hojně překládány do cizích jazyků.

Sbírky poezie:
První sbírky ještě poplatné její socialistické angažovanosti:
Proto žijeme – 1952
Otázky kladené sobě – 1954

Volání na Yeti – 1957, tento soubor je průlomem v její tvorbě

Sůl – 1962, česky 1965

Sto radostí – 1967 - obě sbírky mají charakter ženské intelektuální poezie, ale ironicky humorné.

Analýza jevů při výrazové jednoduchosti a humorném ironickém nadhledu je charakteristická pro sbírky:
Autorský večer – 1992
Konec i začátek – 1993
Výhled se zrnkem písku – 1996

Česky vyšly sbírky:
Sůl – 1965
V Herakleitově řece – 1985
Konec a počátek – 1997

Kromě vlastní tvorby překládala Szymbrska i francouzskou poezii.