Wladyslaw Reymont byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny.

Wladyslaw Reymont se narodil v rodině venkovského varhaníka. Vyučil se krejčím. Jezdil i s kočovnou hereckou společností a poznatky z této etapy života využil i ve své tvorbě.

Wladyslaw Reymont pracoval jako železniční úředník, jako novic pobýval v klášteře a zajímal se o spiritismus. Hodně cestoval (Londýn, Itálie, Francie, USA), od roku 1893 se věnoval literární činnosti.
Za epopej Chlopi získal v roce 1924 Nobelovu cenu.


Pro tvorbu Wladyslawa Reymonta je charakteristické barvité vidění a nevšední pozorovací talent. Bývá také nazýván polským Zolou, pro "zolovské stavění na lidských dokumentech".

Pouť na Jasnou Goru<-b> - 1895, reportáž, autorův debut

Romány využívající autorovy znalosti hereckého kočovného života:
Komediantka - 1896
Jitření - 1897

Spiritistické zkušenosti uplatnil:
Lili - 1899, novela
Burza - 1907
Upír - 1911, román

Zaslíbená země - 1899, v tomto románu autor ukázal dramatický obraz rozvoje průmyslové Lodže s naturalistickými rozpory mezi bohatstvím kapitalistů a chudobou lidí, přicházejících za prací z venkova. Dramatičnost románu je umocněna i kontrastem mezi jednotlivými národnostními skupinami, Poláky, Němci a Židy.

Sedláci - 1904 - 09, čtyřdílná románová kronika, vrcholné dílo Wladyslawa Reymonta. V tomto díle sleduje v rámci čtyř ročních období obřady, zvyky a obyčeje, majetkové a generační konflikty v životě polské vesnice na konci 19. století.

Rok 1794 - 1913 - 18, historická trilogie zachycující období dělení Polska a Kościuszkovo povstání za obnovu polské samostatnosti.