Zdenka Bergrová, rozená Vovsová, je básnířka a překladatelka.

Zdenka Bergrová se narodila na přažském Vyšehradě. Otec byl typograf. V roce 1942 ukončila studium na reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze, poté absolvovala střední knihovnickou školu na pražském Klimentinu. Do konce 2. světové války byla nasazena v Rudolfinu na stěhování knih do krytů. Působila ve skupině Jindřicha Honzla, která ilegálně připravovala Vančurovu hru Učitel a žák, V květnu 1945 se zúčastnila odboje, získala medaili pankráckých barikádníků. Od letního semestru roku 1945 studovala na Filozofické fakultě UK obor česká a ruská literatura. V roce 1949 vypracovala disertační práci na tém Vladimír Galaktionovič Korolenkov, v němž oceňovala jeho nestrannost v revoluci a pomoc všem potřebným. Tato práce nebyla uznána a doktorát získala až v roce 1990.

V červenci roku 1945 vyšla Zdence Bergrové první básnička Žně v Mladé frontě. Ve stejném roce získala v soutěži mládeže první cenu za hru Perníková chaloupka, kterou ve verších upravila pro maňáskové divadlo. Hru uvedl na scénu Václav Vaňátko. Od roku 1946 publikovala překlady ruských básníků Puškina, Lermontova, Někrasova, Pasternaka, Ševčenka a dalších.

V 50. letech kritizovala Zdenka Bergorvá odklon KSČ od ideálu. V roce 1953 musela pro své názory opustit redakci Odeonu. Vdala se za výtvarníka Věroslava Bergra, který se stal i jejím ilustrátorem.

Zdenka Bergrová získala řadu ocenění za své dílo, je držitelkou medaile a diplomu Evropského kruhu Franze Kafky. Její dílo je uvedeno v řadě encyklopedií – Kdo je kdo v Česklovensku z roku 1969, Ukrajinská literární encyklopedie z roku 1988, Who´s Who in the World, která byla vydána v USA v roce 2000, v české encyklopedii Diderot a anglické 2000 Outstanding People.


Vlastní díla začala Zdenka Bergrová vydávat až od roku 1990.

Sbírky básní:
Jedinému čtenáři – 1990
Leťte, ptačí nohy- 1990

Slova noci – 1996, bylo přeloženo i do esperanta, sbírka veršů tradičního ladění, ve které do lyrických reflexivních nápěvů se loudí tóny zabarvené kritickým a satirickým ostřím.

Humor má černé dno – 1996
Na jarní barvy spoléhám – u příležitosti výstavy obrazů Věroslava Bergra

Havlíčku Borovský, je humor na trosky? - básnířka názorně předvádí, že humor v Čechách nevymřel, ale naopak - je kousavější a adresnější, stejně jako v dobách Havlíčka Borovského

Pohádky:
Šimmy a jiné opičárny - 2002

Překlady
Alim Čišóko: Na koni tryskem
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Chudí lidé, Vánoční stromek a svatba
Vasilij Dmitrijevič Fjdorov: Slané krůpěje

Popletený kalendář - výběr sovětských básníků
Wanda Chotomska: Pohádky z 1001 dobré noci
L. N. Jelisejeva: Zazpíval kohoutek

Sergej Alexandrovič Jesenin: Básně, Nebudu si lhát, Sergej Jesenin ve vzpomínkách
Jutta Kirschner: Prázdninová jízda na koni

Klásek - Ukrajinské lidové pohádky
Kocour Šedohlávek - Ruské lidové pohádky
Vladimír Galaktionovič Korolenko: Místo čápů orli, Nezkrotná řeka, Slepý muzikant
Michail Jurjevič Lermontov: Hrdina naší doby (s Bohuslavem Ilkem)

Jurij Davydovič Levitanskij: Vzpomínka na červený sníh
Magický krystal - Ruské utopické příběhy
Helmut Massny: Výprava k rybníku
Nikolaj Alexejevič Někrasov: Básně

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Hry (s Irenou Camutaliovou a Janem Kmoníčkem )
Boris Leonidovič Pasternak: Hvězdný dešť
Alexandr Sergejevič Puškin: Pohádky a poemy, Výbor z lyriky (s Kamilem Bednářem a Pavlem Eisnerem)
Nikolaj Ivanovič Rylenkov: Zem voní po broskvi
Souboje (výběr)

Vadim Sergejevič Šefner: Polní mák, Sestra smutku
Taras Hryhorovyč Ševčenko: Kobzar, Sny moje a touhy, V tom ráji na zemi, Hajdamáci
Vasil Vitka: Paci