Profesorka Zdeňka Bezděková (rozená Vondrušková) byla česká spisovatelka, filoložka a překladatelka.

Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Českých Budějovicích a poté studovala filosofii a literaturu v Praze a Paříži. Od roku 1932 učila na gymnáziích v Českých Budějovicích, Praze a Sušici, od roku 1949 pak českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde posléze vedla katedru filologie.


- Bezbranný vítěz (1947, román)
- Říkali mi Leni (1948, přepracováno 1959)
- Já, město Mokroves (1952)
- Štěstí přijde zítra (1960, novela)
- Lásky nedočkavé (1970, novela)
- Prázdniny v Tanapu (1973)
- Marta věří na zázrak (1974)
- Věčný Oněgin (1974)
- trilogie z jižních Čech: Bílá paní (1979), Bludný kámen (1986), Orlík, hrad na skále (1994).
Můj život s knihou

Říkali mi Leni
Asi nejznámnějším dílem Bezděkové je kniha pro děti a mládež Říkali mi Leni, která patřila po řadu let mezi povinnou školní četbu. Kniha byla mnohokrát reedována a přeložena do několika jazyků, například do ruštiny, angličtiny, slovenštiny či švédštiny. V poutavém a dobře vykresleném příběhu se zde před námi rozvíjí osudy malé holčičky, která byla tak jako mnoho dalších dětí za Druhé světové války odebrána českým rodičům a zavlečena do Německa na převychování.

Desetileté děvčátko Leni prožívá nepříliš radostné dětství v rodině Freiwaldových v malém městečku v poválečném západním Německu. Ovdovělá matka Rosa, zapálená fašistka, se k tiché, citlivé a samotářské dcerce chová chladně a odtažitě, starší bratr Raul ji trápí a ubližuje jí jak jen to jde. I ve škole je Leni vystavena neustálému ponižování ze strany spolužaček. Jedinou oporou je jí laskavá babička Matylda a kamarádka Toni, které se svěřuje se svými trápeními. Leni si matně vzpomíná i na lepší časy: na milujícího tatínka, který ji učil dětské říkanky a na láskyplnou maminku, jíž se necitelná Rosa ani v nejmenším nepodobá. Byla to skutečnost, nebo jen pouhý sen?

Postupně se před dívenkou kupí indicie napovídající, že všechno je jinak, než se na první pohled zdálo a celý její dosavadní život byl jedna velká lež. Díky nim Leni postupně zjišťuje, že byla v útlém věku adoptovaná a její starý kufřík dobře schovaný na půdě napovídá, že dokonce ani není Němka, její pravou vlastí je Československo. S pomocí učitele Bauma a amerických vojáků pak zjišťuje svou pravou totožnost – je Alena Sýkorová, dcera českého učitele, kterého za války popravili nacisté a jeho tehdy tříletou dcerku odvlekli do Německa na převychování. Leni/Alenka se vrací domů do Čech a setkává se po mnoha letech znovu se svou skutečnou matkou.